Bezcenná.

Vím, že jsem to prohrála.
*opět*

Ty a tvoje modro-zelený oči
nenávidím, když z nich vyzařuje štěstí.

Jak je to vůbec možný, že člověk člověka
dokáže zničit, dostat na absolutní dno
*dopité sklenky vína*

Promítám si budoucnost
*svý nesplnitelný sny*

Vylévám svý exhaustovaný myšlenky
do těch básní
*Který byly vždycky o tobě*

Poslouchal jsi mě sakra někdy?
Vnímal jsi jen mí nahý tělo
* to, co z něj můžeš dostat*

Pořád jsi jen bral
u toho se dětinsky usmíval.
/nevnímaje že brečím/

Složím ti fatalistickej sonet...

Někdy...

Až přez slzy uvidím na klávesy.