Maturitní písemná práce na téma - „Jsou vítězství, která jsou hanbou.“ Josef Čapek
přidáno 11.05.2009
hodnoceno 5
čteno 793(19)
posláno 0
          Sedím v pilotní kabině a pozoruji oblačnou oblohu pode mnou. Přístroje fungují bez problémů. Mraky se postupně protrhávají a poskytují mi pohled na přibližující se ostrovy japonského císařství. Zlatavá záře zalévá oblé vrcholky hor, zelená údolí jemně kontrastují s barvou vycházejícího slunce. Zvolna se mi otevírá výhled na cíl mé cesty – město Nagasaki. Z náprsní kapsy vyndám fotografii své ženy a našeho malého chlapečka. Něžně fotografii políbím a zasunu zpět. Stisknu knoflík na vysílačce a zahlásím: „Alfa, tady Bravo. Cíl je na dohled.“ Chrastivý hlas mi odpoví: „Bravo, tady Alfa. Pokračujte v operaci podle plánu. Konec.“
          Hromada odpadků se nahnula nejprve na jednu stranu, pak na druhou a nakonec se celá rozsypala. Z jejích útrob se jako motýl deroucí se z kokonu vyklubal Kendži Tamašita. K tělu si těsněji přivinul těch pár hadrů, co mu sloužily jako oblečení. Nočnímu chladu sice vzdorovaly stěží, ale Kendži byl rád i za to. Už týdny se totiž probíjel životem, snažil se ukojit svůj hlad a vlastně vůbec přežít. Vláda nedávno ještě zvýšila své požadavky na počty vyprodukovaných výrobků a Kendžiho tělo již nebylo schopné udržet s vojenským hospodářstvím krok. Opustil tedy práci a jediné, co mu zbylo, bylo právě jen těch několik rozedraných svršků.
          Kendži se nejistým krokem vypotácel z postranní uličky. Těžký vzduch obohacený o zplodiny z továren se jako had plazil po stěnách domů a dusil a škrtil nebohé dělníky. Kendži se šoural po straně ulice a míjel lidi zaměstnané v nepřetržitém továrním provozu. Svalil se na zem, protože jeho břicho rozehrálo křečovou symfonii hladu. Kendži již několik dní nejedl a věděl, že pokud brzy něco nesežene, jeho vyhlídky na život budou mizivé. Jeho křeče přerušil štěkot psa z vedlejší ulice. Kendži se vydal za zvukem jeho hlasu.
          V liduprázdné uličce neměl pes připoutaný vodítkem k domu nikoho, kdo by se ho zastal, a ani žádnou možnost úniku. V krátkém souboji ho Kendži porazil. Schoval si ho pod zbytky oblečení a odnesl zpět do svého útočiště. Sehnal jídlo a přežil, ale nebyl za to na sebe hrdý. Když byl ještě malý, vedli ho rodiče k buddhismu a jedna ze základních pouček říká, že vše má duši, a dle pravidla reinkarnace mohla tato duše dříve patřit nějakému člověku.
          Hlad ovšem zaplašil veškerá morální dilemata. Kendži spořádal, co mohl, a sytý ulehl do svého příbytku z odpadků. S rukama za hlavou se zahleděl směrem k vycházejícímu slunci. Přežil další den a noc, ale co bude teď? Uvažoval o svém životě. Bude snad navždy jen živořit a dělat věci, které se mu hnusí? Plný otázek pomalu upadal do spánku, když tu – světlo. Nejjasnější záblesk, který snad kdy viděl, se zaryl do jeho očí. Pak už nic.
          „Alfa, tady Bravo. Mise splněna, cíl zničen.“ „Výborně Bravo, vraťte se zpět na základnu. Konec.“ Nabírám kurz zpět a přemítám. Bylo toto vůbec potřeba? Tam dole teď v jediném okamžiku zmizely desítky tisíc lidských životů. Nemám sice právo soudit, zda to bylo potřeba, ale co jednou řeknu o své roli v tom svým dětem? Z této bitvy se sice vracím jako vítěz, ale morálně jsem poražený.

přidáno 07.02.2010 - 02:16
Hej máš recht. Jak to čtu tak tam je fakt mockrát Kendži ;)
přidáno 13.05.2009 - 07:34
v části o Kenžim podle mne až mnohokrat opakuješ jeho jmeno. jinak povedené :)
přidáno 11.05.2009 - 21:35
Jooo no. Taky mě to tam vůbec nebavilo a chtěl jsem na pivo -> skončil jsem jako první :D

No nevím. Jak přesně myslíš víc propojit? Začátek jsem schválně nechal otevřený, aby nebylo hned zprvu (i když to docela je) jasné kdo je kdo, ale v druhé části už to přechází poměrně plynule (viz záblesk) respektive tohle jsem měl alespoň na mysli, když jsem to psal.

Děkuji za komentáře. :)
přidáno 11.05.2009 - 21:30
Dobře napsáno. Na maturitní písemku docela krátké:-)
přidáno 11.05.2009 - 20:21
Co k tomu dodat? Snad jen to, že v době, kterou se snažíš popsat a já asi správně předpokládám, že šlo o dobu válečnou, existovalo jen jediné: poslouchat rozkazy. Nic dalšího nepřicházelo u Tvého hlavního hrdiny v úvahu. Ale jinak - dobře popsané. Jen bych možná nějak lépe propojila pasáž pilota od pasáže Kendžiho bezdomovce, ale to může být jenom můj názor.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozbřesk pro dva : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jarní/ranní haiku
Předchozí dílo autora : Labutí epitaf

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku