|
právě toto zrovinka cítím...
 28.04.2009 2 1592(11) 0 |
Kde u řady dlouhých svící
šedé postavy stojí.
A na mou duši čekající
hrozivě na mě zbrojí.
Červené oči jen svítí
však celý příběh říkají mi,
že pohroma se na mě řítí
a že podupou mi sny.
Už jdou, mlhavé opary
ve stínech sotva patrní.
Ve světle hloubí tmavé krátery
už jdou a nic je nezastaví.
šedé postavy stojí.
A na mou duši čekající
hrozivě na mě zbrojí.
Červené oči jen svítí
však celý příběh říkají mi,
že pohroma se na mě řítí
a že podupou mi sny.
Už jdou, mlhavé opary
ve stínech sotva patrní.
Ve světle hloubí tmavé krátery
už jdou a nic je nezastaví.
06.05.2009 - 12:47Něco mi na tom nesedí...a souhlasím s Dackem Janielsem. (určitě jsem popletla skloňování :D)
29.04.2009 - 22:48Je to o nich, ne o tobě. Asi proto v tom necítím tvou bezmoc, spíš výstřižek z anime.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bezmoc : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Smrt z hrosti
Předchozí dílo autora : Andělé
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
matlimb [17], luciferrus [13], barcuska [12], naivka [9]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
