Císařsklý útočný raketoplán letí do akce proti ohromné bitevní lodi, kterou má zničit.
přidáno 05.04.2009
hodnoceno 1
čteno 846(7)
posláno 0
JASNĚJŠÍ NEŽ SLUNCE

Píše se galaktický rok 52, Impérium se začíná rozpínat a císařské legie začínají obsazovat světy v nitru Vnitřního pásu. Začíná tak dlouhá perioda výbojů. Z původních pěti menších světů Impéria se jejich počet zvýšil na osm. Některé se přidaly dobrovolně, jiné byly anektovány a vojensky obsazeny. Proti vznikající galaktické říši povstávají celé soustavy. Císařská flotila se s nimi střetává v bouřlivých kosmických bitvách a zatím se daří útoky nepřátel Neo Romy odrážet. Aliance svobodných světů je však ještě hudbou budoucnosti a bojující světy a soustavy jsou odkázány sami na sebe. Vnitřní pás je bohatým hvězdným územím, proto je každé spojenectví cestou do pekel-každá soustava by se musela dělit o svůj obrovitý majetek. Každé spojenectví by skončilo rozpadem a válkou.
V polovině roku 52 císařská flotila dolétla k systému Itionor, soustavě čtyř planet a menších měsíců. Je to jeden z klíčových světů k ovládnutí hyperprostorových cest k dalším světům a soustavám.
Bitva na orbitě planety, její obléhání, ostřelování a bombardování trvá už přes měsíc. Původní bleskový plán se zhroutil poté, co itionorské armády zlikvidovaly první invazní skupinu. Císařští na oplátku rozstříleli jednu ze tří orbitálních stanic, která se zřítila na povrch Itionoru a způsobila zde smrt tisíců lidí. Bitva se však ani omylem nechýlila ke konci.
Za ovládací konzolí císařského stíhače seděl mladý seržant Julius Cassius. Jeho letoun, ne nepodobný pravěkému pterodaktilovi, se proplétal mezi deštěm paprsků, energetických výbojů a střel. Spolu se svojí eskadrou bylo jeho úkolem zničit itionorskou fregatu, která se nepříjemně rychle přiblížila císařské vlajkové lodi Parthus. Během krutého boje, kdy byla většina eskadry zničena a fregata těžce poškozena bylo nebezpečí zažehnáno. Cassiovi se třásly ruce, pot mu ztékal pod přilbou z čela kolem úst. Byla to jeho teprve třetí bojová akce. Tentokrát se ocitl bezprostředně blízko smrti, když jeho stroj zasáhla salva blesků z protileteckého svazku. Kabinu zahalil oblak dýmu a jisker. Začal zmatkovat a kdyby mu starší pilot neporadil co dělat, rozmlátil by se na tisíc kousků o motorovou gondulu nepřátelské lodi. Takhle ji jen těsně minul nechával rychle se vzdalující část lodi za sebou. Rozklepanou rukou v pilotní rukavici přestavil chod motorů a dotáhl se za velitele.
Letka nyní směřovala ke svému domovskému křižníku. Z jeho hlavní prskaly paprsky a z raketnic vystřelovaly další a další rakety. Slavy koncetnrovaného zla pomalu likvidovaly menší, nikoli však slabší nepřátelskou loď. Postupně se rozpadala a vybuchovala. Náhle se daleko od křižníku rozsvítil neuvěřitelně velký žhavý oblak, který se rozplýval okolním vesmírem. Prstenec ohně se šířil do okolního vesmíru a pohlcoval vše živé kolem. Jeden z úderných letounů nepřítele, nesoucí vysokoenergetické bomby, dostal přímý zásah.
"A dostal ji, šmejd," zapraskalo v Cassiově přilbě. Byl to velitel letky, pilot druhé třídy Gaius Triphonius. Ostřelovaná nepřátelská loď před císařským křižníkem se rozletěla po zásahu šesti torpéd. Letka se jen tak tak vyhnula narůstající explozi.
Cassius jen křečovitě sevřel víčka. Pořád viděl před sebou blížící se bok lodi. Žhnoucí výstupy motorů, chromovaný povrch gondoly a krutě rychle blížící se trup Párkrát se přerývaně nadechl. Zatřásl hlavou. Chtěl nepříjemné myšlenky vypudit. O tom se mi bude ještě dlouho zdát, napadlo jej. Pomalu nasadil na přistávací manévr. Pomalým letem se blížil k osvětlenému doku na zádi lodi, jen kousek od strojovny. Obdélníková podlouhlá světla, rozmístěná v úzkostlivě přesných vzdálenostech na vletu do hangáru, jej přitahovala jako magnet.
"Hej, nepotřebuješ náhodou helpnout? Že bych ti pomoh najít cestu do jeslí," uchechtl se drze jeho letovod Ion Trinus. S Cassiem se neměli příliš rádi už od dob, kdy byli na Partha přiděleni ke stíhací letce. Řevnivost mezi oběma piloty stoupala stále víc a víc.
"Polib si," řekl Cassius slabým hlasem. Zaťatou pěstí pohrozil přes okno směrem k Trinově letadlu. Jeho stíhačka prolétla atmosférickým štítem a blížila se pomalým letem ke své stojánce. Pozoroval ostatní piloty, jak otevírají překryty svých kokpitů hranatých stíhaček a vyskakují ven. Mezitím pomalu míjel okolní dokovací rampy, které stále čekaly na své stíhačky. Technici gratulují pilotům k úžasným sestřelům a bojovým vítězstvím. Bohové, nikdy nebudu dobrým pilotem. Není to možné. Kdybych aspoň tak nezmatkoval, povzdechl si Cassius a srovnal pomalý let. Navedl svůj stroj ke stojánce až vzadu na samém konci hangáru a dosedl na rampu. Odepnul ochranné popruhu, sundal přilbu a vypnul motory. Ihned se k němu přihrnul houf jeho technické čety v oranžových zamaštěných uniformách. Pilot unaveně a posmutněle promnul oči. Šéftechnik zaklepal na tmavý překryt kabiny. Cassius přikývl. No jo, vždyť už padám. Abyses taky neposral, hněvivě praštil do ovládacího panelu. Překryt se se syčením odsunul dozadu.
Vyskočil z letounu a svěřil jej technikům. Prohlédl škody. Celý spodek byl rozstřelený, ukotvení motoru mělo namále a prolamované stabilizační plochy byly celé podřené a pomlacené. Na levé zely čtyři obrovské otavené škrábance! Položil ruku na její hranu a pomalu ji přejel. Uložil si přilbu do podpaží a zkroušeně odcházel z hangáru do své kabiny. Prošel několika širokými chodbami bojové lodi. Míjel skupiny vojáků, jednotlivé piloty i důstojníky.
Vstoupil do své kajuty, kterou sdílel ještě s dalšími pěti piloty. Dva byli od bombardérů, zbytek od stíhaček. Od druhé eskadry. Na posteli pod oknem ležel jeho kamarád, letovod od třetí perutě Nal Octavius. Sklonil časopis a mávl jím na pozdrav.
"Tak co, prej jste jim dali na zadek," řekl Octavianus přívětivě.
"Jo na zadek, polovinu nás vymlátili. Já jsem se málem rozflákal o ten debilní kus železa," řekl zkroušeně Cassius. Octavianus se posadil, opřel se o stěnu a pilota si prohlédl.
"Ale jseš v pohodě, ne?" Cassius si sedl a vyprávěl mu o své těsné havárii, které unikl jen o vlásek. Zmínil se o tom, jak sundal alespoň jednoho protivníka a o Triniových narážkách na jeho způsob létání. Mezitím sundal svoji pilotní kombinézu, otevřel skříňku v rohu místnosti a uložil ji do přihrádky. Nalil si sklenku vody a jedním lokem ji vyprázdnil. Prošel k oknu a opřel se o jeho horní rám. Pozoroval bitvu, která probíhala těsně nad posledními vrstvami atmosféry. Máme je, zajásal uvnitř své zmučené duše.
Tu a tam vybuchl malý obláček a hned zase zhasl. To vybuchla určitě nějaká stíhačka. Císařské lodi přebíraly pomalu a jistě iniciativu. Itionorské lehké křižníky přešly do obrany, stále však kladly imperiálním lodím tuhý odpor a přivodily jim tak kruté ztráty. Zejména na stíhačkách a slabších bitevních lodích. Jenomže i císařští měly trumfy. Šlo o křižníky třídy Tartanus, nově zavedené do výzbroje. Šlo o lodě určené výhradně k likvidaci jiných. Své hlavní zbraně měly umístěné vedle sebe na jedné jediné galerii na boku lodi. Každá baterie byla osazena čtyřhlavňovými laserovými děly. Když uvážíme, že jich bylo na každé straně sedm, šlo vcelku o slušnou výzbroj. Navíc schopnou protivníkovi způsobit zničující škody.
"Na toho debila se vykašli," řekl po chvilce Octavianus," myslí si, že když má stříbrnýho orla, že je mistr světa. Debil to je, ne pilot!" dostával se Octavianus do varu. Také jej neměl rád. A nejen pro to, že mu dlužil slušnou řádku kreditů za nějakou prohranou hru, ale prý v tom byla i nějaká dívka. Čert ale ví, proč se ti dva jednou v hangáru po příletu z bojového letu tak servali, že strávili nějaký čas na ošetřovně. Octavianus pak v posádkové base.
Do kajuty vešla dvojice bombardovacích pilotů. Byli to dobří chlapi. Jeden vysoký a druhý spíše menší. Pilotovali stejný letoun a byli si blízcí jako bratři. Ten vysoký, Nor Lupus, právě dovyprávěl nějaký vtip. Jeho pilot propukl v smích, pro který nemohl ani mluvit. Když přes slzy smíchu uviděl oba kolegy, komicky jim salutoval.
"Ahoj, slyšel jsem, že Trinius dává k dobru tvůj akrobatickej kousek nad tim motorem," řekl ten druhý, Nilf Trumm. Cassius zrudl zlostí. Vyskočil, zatnul ruce v pěst a hnal se ke dveřím. No tak to už přehnal! Rozemelu mu držku do sekaný, řval v duchu. Zlost jím cloumala. Krev se v něm pěnila a žíla na spánku mu zle tepala. Byl již téměř u dveří, když jej silná Trummova ruka zastavila. Cassius ji neviděl a pěkně se o ztuženou rukavici praštil do obličeje. Zavrčel a praštil do stěny. Pomalu si to rozmyslel. Nemá to smysl. Je to idiot, to víme, řekl si. Sedl si do křesla a přejel obličej dlaní.
"No neboj, ten kluk dneska nevyleze z hajzlu," uchychtl se Lupus a vytáhl ze záhybů kapsy malou zelenou pilulku.
"Bohové, vždyť se usere k smrti," vyprskl Octavianus a začal se smát na celé kolo. Cassius vyhlédl zpoza své dlaňové hradby a sotva zpatřil silné projímadlo otevřel ústa.
"No neboj, my ho taky rádi nemáme," prohlásil Trumm. Pesimista Cassius se zhroutil v červeném křesle. Z toho bude průser, pomyslel si. Když chtěl z křesla vstát, dveře kóje se odsunuly. A už je tady, teď nás všechny rozemele do sekaný, napadlo Cassia. Otočil se pln obav, kdy dostane první ránu. Ve dveřích ale stál jen císařský důstojník.
"Seržant Cassius? Admirál Trigg si vás žádá, pojďte se mnou," pokynul mu hlavou a vyzval jej, aby ho následoval. Cassius přemýšlel, co to asi bude, že s ním chce mluvit sám admirál. Musí to být něco vážného, jinak by to přeci projednával jen velitel křídla. Tohle bude něco sakra vážného. Ale co? Že by to ten blbec hnal tak vysoko a šel žalovat k admirálovi? To by mě rovnou už zatkli, vířilo Cassiovi hlavou.
Procházeli širokými chodbami. Vládl tu velký ruch. Často se museli vyhýbat sešikovaným oddílům pěšáků, kteří jimi v sevřených formacích klusali na svá místa. Občas z některé z bočních chodeb vyrazil některý z bojových pilotů a spěšně upínal všechny přípojky na své bojové kombinéze a nasazoval si přílbu a zapojoval kyslíkovou masku. Vypadalo to, že se chystá poslední velká ofenzíva.
"Promiňte pane, co se to děje?" zeptal se Cassius opatrně.
"Dozvíte se včas, seržante," odpověděl mu voják stroze.
Vstoupili do výtahu a vyjeli na můstkovou palubu. Tady mimo jiné byl i poradní sál, v němž se sešlo nejvyšší velení imperiální flotily. Byla to poměrnně rozlehlá místnost-na bojovou loď. Měla však dost nízký strop. V každém rohu stál rudý prapor s císařským orlem. Z celého sálu byl dobrý výhled na bitvu, která nabrala maximální obrátky. Trojice lodí třídy Tartanus právě útočila na dva těžké itionorské křižníky, na jejichž rozpadajících se ochranných štítech vybuchovala jedna salva za druhou. Ale teď právě jeden z imperiálních bitevníků dostal přímý zásah a těžce poškozená loď explodovala v oslepující explozi. Vedle ní se vypařila do akce letící eskadra stíhaček. Nic z ní nezbylo. Zdá se, že nepřítel zahájil velkou ofenzívu.
Seržant, doprovázený císařským důstojníkem, vstoupil do poradního sálu. Byla to veliká místnost s ohromným kruhovým stolem, na němž byla bitevní situace nastíněna pomocí trojrozměrných holografických modelů. Imperiální velitelé tak mohli plánovat útoky přímo odsud.
"Admirále, přivedl jsem pilota Cassia, pane," zasalutoval důstojník. Vysoký hnědovalsý muž v červené uniformě s železným opaskem se otočil od vzrušené a bouřlivé porady a pohlédl přísným pohledem na Cassia. Seržant se rázem cítil strašně malinkatý. Admirál spustil ruce podél těla, udělal pár kroků k němu a zastavil se asi metr od něj.
"Tak vy jste seržant Cassius?" zeptal se ho zvučným hlasem. Generálové za ním se ani neotočili. Byli příliš zabraní do průběhu bitvy, která se teď nepříznivě vyvíjela pro Impérium.
"A...ano, admirále," Trigg si přejel rukou po tváři, promnul bradku a otočil se k jednomu z velikých oken. Vzal seržanta s sebou a vystoupal po dvou stupních na ochoz. Cassius pořád nechápal, proč jej admirál zavolal. Že by snad byl problém v tom projímadle? To snad ne, to už by ho sebrali rovnou...
"Orbita nad planetou je téměř naše," začal Trigg, "problém je v tom, že už začala druhá fáze invaze na Itionor a z odvrácené strany k nám přilétá vlajková loď nepřátelské flotily. Nese tak ohromnou palebnou sílu, že by nás mohla smést z oblohy několika výstřely!" udeřil admirál pěstí do rámu oken.
"A...copak tu není nějaký zkušený pilot pro takový úkol? Já...," Cassiovi najednou došla řeč. Má pilotovat bojový letoun proti takové obludě, proti které nemá se svými zkušenostmi šanci? Ne, to nemůže dopadnout dobře. Navíc proti jejím zbraním výzbroj Pterodactila nic nezmůže...
"Cassie, dobře vím, že nejste úplný začátečník. Kromě toho potřebujete bojové zkušenosti. Letu bude velet Ion Trinus. Poletíte s útočným křídlem typu Kerberos. Na jeho palbu naloží jednu igniovou bombu. Bližší informace vám sdělí velitel letu," seržantovi poklesla čelist. Takže mám letět znova s tím blbem. Navíc proti takovému kolosu a s něčím, co vůbec nemám tucha, jak se řídí... Bohové, že jsem sem vůbec lezl. To snad není možné, přemítal Cassius nad svým úkolem, zatímco se ubíral k hangáru.
Navlékl se do své pilotní kombinézy a uháněl k doku. Prošel několika palubami a vstoupil do rozlehlé haly, z níž vyklidily všechny stíhačky a bombardéry. Většinou však ještě byly někde venku. O nějakou energetickou přípojku se opíral Trinus, naproti němu stál poručík Valius, ten navede letoun k cíli. To byla tříčlenná posádka raketoplánu. Poměrně velký stroj se čtyřmi motory. Kabina byla rozdělena do dvou kokpitů, umístěných za sebou. Jediná výzbroj v podobě dvou lehkých laserových děl byla umístěna pod přední kabinou.
"Cože? Tohle že má být náš pilot, bohové ať stojí při nás," zaúpěl Trinus, když uviděl Cassia scházet po železné rampě. Nevyšlo mu to, chtěl si přilbu nasadit ještě před tím, než se letovod otočí. Aspoň by nevěděl, s kým má tu čest. Zatím. Trinus se praštil do čela, založil ruce za hlavu a udělal několik kroků vpřed. To nemůžou myslet vážně. Vždyť ten tupec neudrží letadlo v rovném letu! To snad není pravda, zuřil Trinus v duchu. Pěst položil na křídlo letounu a podupával botou. Cassius jej ignoroval. Valius si chování letovoda nevšímal. Beze slova jej obešel, přiblížil se ke Cassiovi a položil mu ruku na rameno:
"V klidu, pilote. Budete dělat, co budete moc. Nenechejte se stresovat, hm?" pozvedl povzbudivě obočí. Seržant s obavou přikývl. Celá trojice spěchala ke stroji a nastupovala do něj. Trinus nasedl do přední kabiny a zavřel její překryt. Zkontroloval běžící systémy a vztyčil palec. Cassius se po žebříku vyšplhal do druhého kokpitu, umístěného hned nad prvním. Byl o něco výš, aby mu přední kabina nepřekážela v rozhledu. Valius vlezl dovnitř do stroje a zkontroloval zaměřovací mechanizmy. Zvláště odhazovač pum. Vše fungovalo.
Útočné křídlo pomalu opouštělo dok a nabíralo rychlost. Cassius bedlivě sledoval ostatní přístroje v kokpitu a navedl stroj na dráhu k odvrácené straně planety. Senzory zatím nehlásily žádné informace o jejich cíli. Kus od nich probíhala stále bitva s itionorskými stíhačkami, které sem neznámo odkud přilétly. Císařští asi ještě nezlikvidovali všechna letiště v dosahu doletu nepřátel.
"Těch si nevšímejte, naberte rychlost. Kurs čtyři-nula-dva, pilote," uslyšel Cassius v přilbě Valiův klidný hlas. Pilot přidal co nejvíc plyn a čtveřice motorů zvýšila tah na plný výkon. Žhavé ohony za výstupy motorů se prodloužily. Hvězdné pole kolem nich začalo rychleji ubíhat dozadu. Na palubě vzrůstalo vzrušení. Před několika momenty přední vyhledávací senzory ohlásily kontakt na jedné ze značek. Cassius odtrhl oči předního skla a pohlédl na obrazovku radarů. Vytřeštil oči. Cíl! Šikmo dolů, několik stupňů od jejich kurzu podle obrazovky počítače Podíval se tím směrem a uviděl něco, co dosud nikdy nespatřil.
Proti svitu planety letěl majestátní a gigantický křižník. Byl tak obrovský, že už zakryl půlku císařské invazní flotily. Jeho obrovská hmota už zakrývala hvězdy a kus planety za ním! Jednotlivé transportní lodi Impéria už zmizely za neskutečně obrovským trupem itionorské vlajkové lodi. Letěla rychlým letem a co nevidět musela změnit kurs, pokud chtěla pálit plnou silou svých zbraní...
"To je ale kus. Snaž se ji neminout, buť tak laskavej," okomentoval to Trinus. Cassius ani nic neříkal. Byl úplně šokovaný velikostí křižníku. Valius mezitím dokončil odjištění igniové pumy. Zaměřil i cíl. Zničení lodě bude dost těžké. Podle senzorů a počítačů vyzjistil, že aby loď byla zničena úplně, bude třeba zasáhnout přímo reaktor. To půjde jen tehdy, pokud bombu shodí přímo do výstupové větrací šachty, odkud se odvádí přebytečné teplo. Jedině tak bude spuštěna řetězová reakce. Že je to ale sebevražedný cíl, to už si nechal pro sebe. Snad se bude moci zachránit v únikové kapsli.
"Změna kurzu, tři-nula-šest," ohlásil Valius. Po očku pohlédl k únikovému modulu. Natáhl ruku a spustil jeho aktivační program. Kdepak, milánkové. Já tu zařvat nehodlám. Vy si tu klidně chcípněte, jestli chcete, zachechtal se.
Křídlo změnilo kurs a velikou rychlostí se blížilo k trupu křižníku. Valius mezitím oba muže v přední kabině seznámil se zadáním cíle. Cassius zavřel oči. To ne, není možné, abych to přežil, řekl si. Pomalu se loučil se životem. Odjistil ovládání palubních zbraní. Teď dostal strach i Trinus, když uviděl na svých monitorech, jak je zaměřily protiletadlové baterie a chystají se k palbě. Některé se už pomalu otáčely k cíli.
"Snaž se dostat nás přímo do...Kruci, zvedni to!" vykřikl náhle letovod! Z pravoboku k nim přilétala obrovskou rychlostí salva zelených blesků. Cassius trhl pákou k sobě, motory zaúpěly a stroj se vzepjal. Vylétl o několik metrů výše a zelený proud prolétl pod nimi. A tím to všechno začalo. Po přibližujícím se letounu pálili dělostřelci jednu salvu za druhou. Těžká děla neměla šanci sestřelit pro ně tak drobný cíl. Za to menší ráže soustředily všechnu svoji palebnou sílu na zničení téhle bárky.
Cassiův letoun prolétal smrští blesků, paprsků a blížil se k lodním deflektorům. Svíral páku oběma rukama a snažil se stroj udržet v rovném letu. Modlil se k všem možným i nemožným božstvům a třeštil oči pokaždé, když z některé z věží vyšla další šleha paprsků. Pak se raketoplán začal třást a vlnit. To letoun prolétal jejich štíty. Vždycky se takhle otřásal, odpor energetických částic byl vždy velký. I pro malou stíhačku.
"Máme společnost, stíhačka vzadu. Značka šest," ohlásil Valius. Otočil se ve svém křesle k ovládání obranných kanónů a zacílil je.
Stiskl spoušť a kanón mezi čtveřicí motorů vypálil. První dva paprsky stíhačku minuly, druhý ji však zasáhl na příď. Skrz oblý trup stroje a přes jeho stabilizátory se přehnala bouře blesků a jisker. Letoun přešel do neovladatelné rotace a prudce se otáčel kolem své osy, dokud nevybuchl.
Mezitím se pilot císařského stroje třásl po celém těle. Prolétli již štíty a rudý trup byl blíže a blíže. Jeho oči pod černou přilbou těkaly z obrazovky zaměřovacího počítače na okolní, energií nasycený vesmír. Zvládl jsem to! Já to dokázal, dokázal jsem se vyhnout první vlně zbraní, jásal v duchu pilot.
"Hej, ty asi nebudeš tak blbě lítat. Možná by z tebe mohl bejt i pilot," vyjádřil se uznale Trinus. No ne, ten tupec měl ale kliku. Už jsem se viděl rozházenej po atomech po vokolí, řekl si. V tu chvíli se ale loď zatřásla více, než by Cassius chtěl. Znovu a znovu. A zase. Ten poslední náraz jím smýkl po kokpitu, až přilbou udeřil o stěnu. Před očima se mu na chviličku zatmělo, rychle zas přišel k sobě. Lehce přestavil ovládání. Pravý štít byl na padesáti procentech. Co je trefilo, to však netušili.
Cassius se snažil to mnoho nevnímat vyšplhal nízkým letem na hřbet lodi a tady nastalo pravé peklo. Všechna děla se zaměřila na ně. Proti stroji mířila stěna laserových blesků. Aby z toho letoun vyvázl bez újmy bylo takřka nemožné. Prostě to nemohlo dobře dopadnout. V okamžiku, kdy předek dostal zásah plnou salvou přestal přední štít existovat a spadl. Další blesky zasáhly bok a silně jej poškodily. Odlétly i kusy vnějšího pláště.
"Sakra, dostaňte nás těsně nad povrch, pilote. Rozstřílí nás na mraky!" vřískal Valius. Teď měl opravdu velký strach. Ruce v ocelplastových rukavicích se mu klepaly, nemohl ani pořádně vyťukat příkaz do konzole.
"Teď mě poslouchejte," řekl roztřeseným hlasem, plným obav, "před námi bude za několik minut příkop. Je hned za nástavbou, na které je můstek. Vletíte do něj a uvidíte čtyři dělové věže a až počítač bude ukazovat hodnotu nula-nula-šest, odhoďte pumu, jasné?" na sucho polkl a přerývaně se nadechl. Pohlédl na černý monolit únikového sarkofágu zle se usmál. Já to přežiju, jen ještě musím chvíli hrát tohle divadýlko.
"Hlavně žádný strach, chlapi. To zvládnem a já každému platím panáka," řekl co nejpřirozeněji. Pak se obrátil ke kapsli a spustil v jejím vnitřku systémy životní podpory.
Trinus zavrtěl hlavou. Něco mu tu nehrálo. Před chvílí by přísahal, že viděl na svém monitoru, jak se aktivoval únikový sarkofág. Jenomže pak zase zpráva zmizela a výstražná kontrolka zhasla. Asi se mi to zdálo...ale bylo to tam. Určitě ano, přece ještě nejsem blázen. Snažil se ze všech sil vzpomenout.
Cassius potvrdil příjem lokace a obrovskou rychlostí letěl těsně nad povrchem obrovské lodi. Pro změnu se teď dostali pod palbu císařských křižníků, které již itionorskou obří loď zaměřily a pálily po ní ohromné salvy laserových paprsků, torpéd a raket. Kolem svištícího raketoplánu to začalo vybuchovat. Jenomže to byly výbuchy od protiletadlových střelců. Pálili si do vlastní lodě a hodně rychle toho nechali. Cassiovi se totiž podařilo podlétnout protiletadlovou palbu. Dobrý kousek.
Před jeho kokpitem z okolního moře trupového pláště malých nástaveb a antén, kterým se musel neustále vyhýbat, vyrůstala můstková věž. Zdvíhala se vysoko nad okolní povrch, chráněna protileteckými věžemi. Ty ale střílet nemohly-pálily by teď přímo do trupu, kdyby křídlo minuly. Trinus chladnokrevně zacílil raketnice a upravil korekci cíle. Jakmile se čtveřice střel zaměřila, odpálil je. Zpod letounu vyšlehla čtveřice ohnivých proudů a kolísavým letem mířila k věži. Vyhnula se několika stavbičkám, přelétla několik výstupů a mířila přímo k můstku. Jedna z raket však škrtla o parabolickou anténu subprostorového vysílače a vybuchla. Anténě to však mnoho škod nezpůsobilo.
"A...malá chybička," okomentoval to Trinus. Zbylé tři střely explodovaly těsně pod hlavním velícím můstkem lodi. Jejich raketoplán pohltil veliký ohnivý mrak modravého plamene, kterým letoun prosvištěl, nechávajíc mrak za sebou. Příkop s vyústěním reaktoru se přibližoval. Teď letěli nad relativně rovnou částí hřbetu lodi. V obrazovkách viděli, jak se po trupu věže rozšiřují požáry a výbuchy. Dobrá rána. Aspoň na chvilku teď snad dají pokoj, napadlo Cassia. Plně se věnoval řízení letounu. Držel jej v rovnovážné dráze a očima zoufale pátral po začátku příkopu, do něhož měli vletět. A pak jej uviděl. Byl dost úzký, plný rour a trubek na svém dně. Vejdu se do něj jen tak tak, blesklo mu hlavou. Rozhlédl se, jestli nemají nějakou společnost, ale všechny stíhačky se teď rvaly s císařskými a piloti měli za to, že ten otravný sebevrah se už určitě rozmlátil někde o bok.
"Za chvíli tam budem. Jestli to, ňoumo, poděláš, uvidíš," zahrozil Trinus. Jenomže to ti asi pak už nebudu mít kdy rozmlátit držku, došlo mu. Neustále teď pátral po čemkoli, co vypadalo jako protiletadlová věž a co by je mohlo zlikvidovat. Nic takového tu však nebylo. Byl zjevně nechráněný! Vlétli do příkopu a uháněli mezi železnými stěnami. Dole pod nimi se to klikatilo a ježilo rourami a trubkami, z nichž mnohé vystupovali vysoko nad povrch. Cassius byl doslova přikovaný k čelnímu sklu a jeho reakce musely být vždy o sekundu napřed, než se před přídí stroje objevila nějaká nečekaná překážka. Palubní počítač ohlásil blížící se zónu odhozu. Trinus odjistil bombu s igniovou hlavicí a pumovnice se otevřela. Při tom spustil zaměřovací sekvenci a dokončil proces uvolnění pumy. Až to zmáčkne, budou mít velice krátkou dobu na to, aby rychle zmizeli z dosahu strašlivého výbuchu.
"Zbývají nám tři minuty," ohlásil Valius beze stopy jakéhokoli hlasového zabarvení. Z výklopné přihrádky vytáhl elektronický zápisník, do jehož paměti uložil detailní planety přísně střežené císařské základny na pustém, skalnatém měsíci Ro 2, kdesi na hranicích Vnějšího pásu a Mlhovinného vesmíru. Tady vznikaly ty nejničivější zbraně-v imperátorových tajných laboratořích. Uložil si jej pod ochranný skelet, odpojil ochranné poutací pásy a shodil je do křesla. Přezky zacinkaly, když dopadly. Otevřel sarkofág. Modrobílé světlo zalilo celou kabinu a osvítilo i ty nejtmavší záhyby. Vytáhl malý přijímač a do jeho konzole naťukal vzkaz: Po únikovém sarkofágu nestřílet! Pilot má cenné informace. Bomba zajištěna. A zprávu odeslal.
Ve stejném okamžiku, kdy zbývaly pouhé dvě minuty do odhozu, si Trinus povšiml, že s bombou není něco v pořádku! Na čele mu vyvstal pot. Překontroloval ještě všechny sekvence a s hrůzou pozoroval, jak se blíží hrozivý chřtán výstupové chladící šachty reaktoru.
"Valie! Co jste to proboha..." nedořekl. V tu chvíli mu všechno došlo! Proč je vedl přes ty nejnebezpečnější úseky, proč letěly tak blízko můstku! Potřeboval odvysílat zprávu. Ten hajzl je zrádce! Ruce se však ještě pevněji zakously do elektronických klávesnic. V hlavě mu vyskakovaly všemožné kombinace, vzorce a početní operace. Já ti dám, šmejde. Nikam nepůjdeš. Pěkne zůstaneš v sarkofágu a už z něj ŽIVEJ nevylezeš, zachechtal se Trinus. Podařilo se mu aktivovat hlavici právě včas.
"Odpal ji! Odhoď ji, dělej krucinál! U bohů, jestli ji nevodhodíš, tak tě vlastnoručně zaškrtim!" řval Trinus do mikrofonu ve své přilbě.
"Klid, už letí," řekl pokojně Cassius. V ten okamžik raketoplán vystřelil prudce vzhůru. Okamžitě se dostal do palby všech protiletadlových baterií, v dosahu. A pak dostal několik prudkých zásahů do zádě. Tah motorů znatelně poklesl, mnoho systémů zablikalo a zhaslo. Stroj ztrácel výkon a jeho let zpomaloval.
"Co to...máme zásah!" vykřikl Trinus
"Do háje, zadní štíty a motory jsou vyřazené!" vyjekl Cassius. Snažil se proto rychle přepnout na servisní režim, ale ani ten nefungoval. Dodávka energie byla přerušena. To ne, to ne, teď ne! Teď se to nesmí posrat. Už to máme skoro za sebou, zoufal Cassius. Prsty v rukavicích mu rejdily po přístrojové desce. Další a další zásahy. Laserový blesk rozstřelil celý pravý bok. Letoun se přídí stočil k itionorskému kolosu zrovna v okamžiku, když bomba explodovala v nitru reaktoru. Senzory na Triniově palubní desce zaznamenaly prudký nárůst teploty uvnitř lodi. Bylo úplně vidět, jak mohutná exploze rve plášť na kusy a z prasklin proniká oslňující bílé světlo. Praskliny se rozbíhaly po celé lodi, trup pukal a praskal. A nastal výbuch. Obrosvká exploze, jasnější než sluneční svit. Oslepila muže v kokpitech a pohltila je. Lodní reaktor se hroutil do sebe a celá loď v nepředstavitelně mocné a mohutné explozi vybuchovala. Druhým výbuchem přestala existovat. Moře úlomků, žhavých kusů a trosek letělo kosmem. Z obrovské itionorské lodi, vlajkové lodi, nezbylo nic, než jen rozervané kusy pláště a trupu. Budou vychládat ještě desítky dní. Že úkol splnili, to už Trinus s Cassiem nevěděli. Jejich těla byla roztrhána na maličké částečky, které shořely v tom všetavícím a všeničícím výbuchu. Zrádce Valius také nevyšel bez trestu. Stačil ještě opustit útočné křídlo v únikovém sarkofágu, ale explozi neunikl-porouchaly se mu systémy životní podpory a následovala krutá smrt udušením...

přidáno 17.09.2012 - 11:22
Tebe jsem vždycky žral.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jasnější než slunce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Továrna na traktory: díl prvý
Předchozí dílo autora : KOMANDO: UDÁLOST NA T-698

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
štiler
» narozeniny
Raphael [13], Olivka [6], incompris [9], LucasBun [10], taron [9], Rico11 [9], Akaren [8], jaroslav [7], markky [4]
» řekli o sobě
Hunter řekl o Pampeliška13 :
Básnířka, která na svůj věk má obrovský talent, a jejíž básně o lásce mi v ní zase vrátily víru. :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku