Zlobíš se?

Tvé právo
na cokoliv
co souvisí se mnou
a mým „životem“
se ztratilo...

...s poslední kapkou
vodky s džusem
co štípala v krku
a nutila Tě
mě líbat
svou podstatou

...s posledním „miláčku“
(na to oslovení jsi neměla právo nikdy)
vytesaným do kamene
vlastním tělem
zanechávajíc po sobě
hluboký otisk
zraněné duše

...s poslední slzou
skrytou v závoji
křehké něhy
-kapek rosy-
v pramíncích stesku
pomalu odteče
směšný cit

...s posledním dopisem
psaným na koleni
v noci, tmě
pod peřinou
rozpitým inkoustem
vtisklým do řádků absurdity

...s poslední růží
v jejíž křehkosti
se zrcadlí
naivní nevinnost
bílých květů
položenou před dveřmi

...s poslední básní
cíleně proloženou
hezkými slůvky
co Ti věnuju
jen pro ten pocit
že jsem to udělala
-hloupá dětinskost-

S posledním „sbohem“
se cítím líp.

Volná.