Spadané listy, bláto a tma

V barvě spadaných listů
vidím tvé mrtvé tělo.
Auta projíždějící kolem si nevšimnou,
když na tebe stříkají bláto z kol.

Tobě už je to stejně jedno,
nevidíš poslední paprsky soumraku.
Nenáviděl jsi život. Je to nespravedlnost,
když já ho milovala. Kvůli tobě.

Kvůli těm očím zatažené oblohy,
kvůli tvému teplému tělu,
které teď leží vychladlé na zemi
mezi prázdnými lahvemi včerejší noci.

Neměl jsi scházet z cesty,
ale to bys nebyl ty.
Vše znáš nejlíp sám.
I to, kdy jít k čertu.
/Už se nevrátíš./