Světem trmácí se poutník,
nemá kam by šel,
jeho vlasy bílé,
skrývají starou tvář.
Vrásky do ní vryté,
jsou důkazem mnoha let,
moudrosti i omylů,
tak jako u každého z nás.
Unaven z cesty dlouhé,
sedá si pod starý strom,
možná tak starý
jako on sám.
Hledá zde chvíli poklidnou
a snad, trochu spánku jen,
když tu z korun stromu,
seskočí mladý hoch až na zem.
Poutník a hoch,
tak odlišní navzájem,
začnou si vyprávět,
o čem je vlastně svět.
Odlišný pohled na život
má každý z nás
jak poutník a hoch,
toho dne, jedenkrát.
Hoch, naivní a mlád,
myslí si, že všechno ví a zná.
Však poutník je moudrý
a radu pro hocha má.
Svět nemazlí se s nikým,
to poznáš chlapče sám
a věk dlouhý není zárukou,
že vždy pravdu máš.
nemá kam by šel,
jeho vlasy bílé,
skrývají starou tvář.
Vrásky do ní vryté,
jsou důkazem mnoha let,
moudrosti i omylů,
tak jako u každého z nás.
Unaven z cesty dlouhé,
sedá si pod starý strom,
možná tak starý
jako on sám.
Hledá zde chvíli poklidnou
a snad, trochu spánku jen,
když tu z korun stromu,
seskočí mladý hoch až na zem.
Poutník a hoch,
tak odlišní navzájem,
začnou si vyprávět,
o čem je vlastně svět.
Odlišný pohled na život
má každý z nás
jak poutník a hoch,
toho dne, jedenkrát.
Hoch, naivní a mlád,
myslí si, že všechno ví a zná.
Však poutník je moudrý
a radu pro hocha má.
Svět nemazlí se s nikým,
to poznáš chlapče sám
a věk dlouhý není zárukou,
že vždy pravdu máš.