|
Věnováno...
|
Krouživým pohybem
zvolna a lehce
z tebe ukrajuji
fragmenty nevinnosti.
Se stoickým klidem
je nechávám
padat na podlahu.
Kde plaše mizí
v nánosech prachu .
zvolna a lehce
z tebe ukrajuji
fragmenty nevinnosti.
Se stoickým klidem
je nechávám
padat na podlahu.
Kde plaše mizí
v nánosech prachu .
Tak to bych si to měl přečíst :) Kromě Kafky na pobřeží a Konec světa & Hard-boiled Wonderland (leží mi na stole) to mam přečtený snad všechno co bylo od Murakamiho přeložený do češtiny :)
jehlaspichlas
Hezké chození kolem horké kaše. To se ženským líbí, když to řeknu přímo
na ostro. Já raděj chodím k jádru věci.
Zhodíš blůzu ladně na zem,
dávno jsou pryč předsudky.
Nikdo není žádným plazem,
nasyceny jsou naše žaludky.
Myšlenky však krouží kolem,
oči tě svlíkaj celou do naha.
Kam se poděl ten tvůj dojem ,
prádlem poseta je podlaha.
Ostatní nehraje žádnou roli,
důležitá je však přítomnost.
Je to něžné a tak to bolí,
zítra je oddělí místní vzdálenost...
Domysli.
na ostro. Já raděj chodím k jádru věci.
Zhodíš blůzu ladně na zem,
dávno jsou pryč předsudky.
Nikdo není žádným plazem,
nasyceny jsou naše žaludky.
Myšlenky však krouží kolem,
oči tě svlíkaj celou do naha.
Kam se poděl ten tvůj dojem ,
prádlem poseta je podlaha.
Ostatní nehraje žádnou roli,
důležitá je však přítomnost.
Je to něžné a tak to bolí,
zítra je oddělí místní vzdálenost...
Domysli.
ruach
krasna... lehka jako vanek a prece je citit jeji pohlazeni...
Tak to chodilo vždycky,ale báseň má charizma a to se cení.Kdo píše o nevinnosti,něco o ní ví a už to vědomí je o citu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Střípky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Co jiní nevidí
Předchozí dílo autora : Slábnoucí jistota
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

