|
Z cyklu přesuny z písmáku, tam duben 2011, původní anotace:tak nějak prišli slova ...
 19.12.2025 0 156(6) 0 |
Deva Premal - Jai Radha Madhav
https://youtu.be/tjfEnMz4OXY?si=sfcxUoPGvaazNROE
je smutek,
který nelze
nikdy zcela vyléčit
je hluboký,
tak hluboký ...
a přece
-
je to jen pocit ...
může leda
trvat hodně,
-
hodně dlouho
ale nemůže
-
nemůže být věčný!
za to život
-
můj, tvůj, jeho, víš
-
je dar
tak rozmanitě jedinečný
a taky víš,
že už navždy
všude ve vesmíru
najdeš stopy
stopy jedné
kdysi
slečny
Teyata by Deva Premal
https://youtu.be/669_w1tFTyk?si=skCVxsOqCIr6dMm3
zvědavost ji neopouští
dětská dravost – hravost
její štěstí
až prozkoumá všechno
zajímavé
všechny možnosti
vrátí se
zas domů
i když neodešla nikdy,
nikdy z věčnosti ..
https://youtu.be/tjfEnMz4OXY?si=sfcxUoPGvaazNROE
je smutek,
který nelze
nikdy zcela vyléčit
je hluboký,
tak hluboký ...
a přece
-
je to jen pocit ...
může leda
trvat hodně,
-
hodně dlouho
ale nemůže
-
nemůže být věčný!
za to život
-
můj, tvůj, jeho, víš
-
je dar
tak rozmanitě jedinečný
a taky víš,
že už navždy
všude ve vesmíru
najdeš stopy
stopy jedné
kdysi
slečny
Teyata by Deva Premal
https://youtu.be/669_w1tFTyk?si=skCVxsOqCIr6dMm3
zvědavost ji neopouští
dětská dravost – hravost
její štěstí
až prozkoumá všechno
zajímavé
všechny možnosti
vrátí se
zas domů
i když neodešla nikdy,
nikdy z věčnosti ..
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Až ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : drob kůstky ...
Předchozí dílo autora : Troufalá
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
