Smím

Poznal jsem tě v barvách akvarelu.

Nikde žádné střípky džín.

Triko dílo Molierů,

postava, co vrhá svůdný stín.

Poznal jsem tě v nitru atelieru,

nic téměř nechápal.

Kolik v tom díle bylo směrů,

být šelmou, šat bych z tebe rozsápal.

Tóny barev,

mravnost zavelela.

Námět, v kterém jsi byla uvězněna.

Pohyb chycen v hledáčku fotografa.

Jsi vězněm akvarelu, nahá,

jak tohle mám já chápat.

Co s tím? Konec,

sprcha tvoří kouzlo duhy.

Smím?

Chtěl bych z ní

ti kolem těla

splétat stuhy.