Duševní mikrobiom

Dřív jsem věřila
že věci
se dějí z nějakého důvodu
že není náhoda
co nám chodí do života a proč

alespoň v mém životě
je to číslo absurdních náhod
až nějak příliš vysoké

později jsem připustila
že možná spíš jen já
mám schopnost
vetknout věcem význam
hlubší smysl
hezky uspořádaný do bezpečně kontrolovaných přihrádek
jen naoko svobodného žití
dávat věcem smysl čistě pro to
abych jim dokázala čelit
aby mě nerozdrtily
a našla jsem v nich
prostor pro růst
posun vpřed
tajný vhled
naději že “naposled”
obrácený slovosled
oheň který ničí led
ale hlavně -

chtěla jsem to všechno HNED

dnes - už bez jištění -
přichází poloúsměvné zjištění
že obojí je možné
a možná je to nakonec
úúúplně jedno

jediné co v tom všem totiž zůstává
je náš život
a to
jak s ním naložíme

radši než naložit ho do lihu
(což taky někdy není k zahození)
zkouším
už si tolik nenakládat
a radši

naložit se s ním do vany
naložit ho do batohu a vyrazit do hor
naložit do něj slova nebo barvy
a pozorovat proces fermentace -
tedy jestli rozkvasí v ty dobré životadárné bakterie

duševní probiotika

(ale co si budem - někdy je z toho pěkný smrad)