Jen tak se nekončí

Navlečená pouta.

Pod hladinou ticho.

Přichází příběhy, 

které kdysi dávno prošly životem.

Proč?

Tázat se s naivitou.

Světlo a nic,

odevzdání proběhlo tak tiše.

Proč být.

Najednou jak tank by se projel

po nahém břiše.

Záblesk prolétl mozkem a vším.

Jednou, dvakrát, třetí přinesl světlo.

Kolem ruch, vnímání započalo fungovat.

Přešel jsem most,

tohle nemělo se stát.

Proč?

Rozhodnutí bylo jen mé,

ne příběhu mého života.

Ten se nedopsal.

V zajetí bílých plášťů

nebude tak fajn.

Chvíle, okamžiky mění vše.

Tak se znovu prát.

Proč.

Zase to slovo.