přidáno 15.08.2025
hodnoceno 4
čteno 154(10)
posláno 0
Kamarádko má
tak se ženskýma na mě vůbec nechoď,
na to zapomeň.

Jo, jasně.
Jednou se ručičky vesmíru zase potkají
a bude to lepší.
Budeme se zase smát
a s některými snad i milovat.

Zase budou
nehty v kůži,
červený záda,
pod koleny pot
a jazyk hada.

Kamarádko má,
nakonec to jsou vždycky jen moje ztuhlý grimasy
pod rezavějícím strništěm.
Váš make-up na vašem stolku,
botičky vašich dětiček,
o půlnoci špetka svobody před spaním
a ráno kafe
na zapomněnou.
přidáno 01.09.2025 - 10:25
Souhlasím s Orionkou, ale to období před tím stojí někdy pěkně za hovno. Líbí se mi.
přidáno 19.08.2025 - 12:52
Čas to prověří.
přidáno 15.08.2025 - 10:03
... ale pak stejně přijde něco, co tuhle skepsi roztaví jak pícka, vesmír to tak dělá. Třetí sloka je pěkně obrazotvorná.
přidáno 15.08.2025 - 09:49
No...všeho dočasu. Až bude rezavějící strniště ojíněné mrazem...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na zapomněnou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Večerní jízda kuchyní
Předchozí dílo autora : Nevyžádaná inspirace

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming