|
|
Kamarádko má
tak se ženskýma na mě vůbec nechoď,
na to zapomeň.
Jo, jasně.
Jednou se ručičky vesmíru zase potkají
a bude to lepší.
Budeme se zase smát
a s některými snad i milovat.
Zase budou
nehty v kůži,
červený záda,
pod koleny pot
a jazyk hada.
Kamarádko má,
nakonec to jsou vždycky jen moje ztuhlý grimasy
pod rezavějícím strništěm.
Váš make-up na vašem stolku,
botičky vašich dětiček,
o půlnoci špetka svobody před spaním
a ráno kafe
na zapomněnou.
tak se ženskýma na mě vůbec nechoď,
na to zapomeň.
Jo, jasně.
Jednou se ručičky vesmíru zase potkají
a bude to lepší.
Budeme se zase smát
a s některými snad i milovat.
Zase budou
nehty v kůži,
červený záda,
pod koleny pot
a jazyk hada.
Kamarádko má,
nakonec to jsou vždycky jen moje ztuhlý grimasy
pod rezavějícím strništěm.
Váš make-up na vašem stolku,
botičky vašich dětiček,
o půlnoci špetka svobody před spaním
a ráno kafe
na zapomněnou.
Souhlasím s Orionkou, ale to období před tím stojí někdy pěkně za hovno. Líbí se mi.
... ale pak stejně přijde něco, co tuhle skepsi roztaví jak pícka, vesmír to tak dělá. Třetí sloka je pěkně obrazotvorná.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na zapomněnou : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Večerní jízda kuchyní
Předchozí dílo autora : Nevyžádaná inspirace
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX

