Kamarádko má
tak se ženskýma na mě vůbec nechoď,
na to zapomeň.
Jo, jasně.
Jednou se ručičky vesmíru zase potkají
a bude to lepší.
Budeme se zase smát
a s některými snad i milovat.
Zase budou
nehty v kůži,
červený záda,
pod koleny pot
a jazyk hada.
Kamarádko má,
nakonec to jsou vždycky jen moje ztuhlý grimasy
pod rezavějícím strništěm.
Váš make-up na vašem stolku,
botičky vašich dětiček,
o půlnoci špetka svobody před spaním
a ráno kafe
na zapomněnou.
tak se ženskýma na mě vůbec nechoď,
na to zapomeň.
Jo, jasně.
Jednou se ručičky vesmíru zase potkají
a bude to lepší.
Budeme se zase smát
a s některými snad i milovat.
Zase budou
nehty v kůži,
červený záda,
pod koleny pot
a jazyk hada.
Kamarádko má,
nakonec to jsou vždycky jen moje ztuhlý grimasy
pod rezavějícím strništěm.
Váš make-up na vašem stolku,
botičky vašich dětiček,
o půlnoci špetka svobody před spaním
a ráno kafe
na zapomněnou.
01.09.2025 10:25
Souhlasím s Orionkou, ale to období před tím stojí někdy pěkně za hovno. Líbí se mi.
15.08.2025 10:03
... ale pak stejně přijde něco, co tuhle skepsi roztaví jak pícka, vesmír to tak dělá. Třetí sloka je pěkně obrazotvorná.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.