Táta mi vždycky říkal

Můj táta sedí na zápraží
a i když do něj slunce praží
on se tomu jenom směje
pivo za pivem do sebe leje.

Mámě hledí radost z očí,
kolem plotny se od rána točí,
dneska se jí celkem daří,
řízek za řízkem smaží.

Můj táta vždycky říkal „hochu,
zamysli se nad tím trochu,
co budeš ze života mít,
když najednou přestaneš pít?“

Můj táta říkal „chlapče zlatý,
pokud nevíš, ptej se táty,
dej si raději ještě sklenku,
vždyť nevíš, co tě čeká venku.“

I když venku hustě sněží,
v televizi Ordinace běží
Vždycky musíš zůstat svěží
A bez piva to zvládneš ztěží.

Táta vždycky říkal s vážnou tváří
„hochu, nečekej až přijde stáří,
život náš je příliš krátký
aby jsi se s pitím držel zpátky.

Můj táta nikdy neztrácí hlavu
a říká že patří k dobrému mravu,
mít játra v dobrém stavu,
a tak pije jen pro zábavu.

Moje máma ho vždycky chválí,
jak mu to v hlavě skvěle pálí,
a i když se mu jiní smáli,
v hospodě se denně válí.

Táta volá „synku, už je pátek,
pro každého alkáče svátek,
A tak pro začátek
otevřeme si pár zátek.“

Máma to je moudrá žena,
vždy pozná, když se blíží změna,
tátova nálada prudce klesá dolů,
z nedostatku alkoholu.

A tak všeho honem nechá
a na pomoc mu rychle spěchá
Jedna vodka přímo do žil,
než aby se dědek složil.

Ty dědku jeden bláznivej,
jen si toho života užívej,
podle chuti si nalívej,
vždyť nechceš umřít střízlivej.

Vodka v žíle- svěží vánek,
dědek skáče zas jako Janek,
a babička vždy žena pečlivá
zas živou vodu mu nalívá.

S každou kapkou lihu do žil
dědek opět rychle ožil
v tepnách proudí čerstvá míza
dědek tetelí se jak ve větru bříza.

A tak plynou šťastná léta,
dědek po alkoholu vzkvétá
chlap jak hora, muž činu,
s chlastem zvládá každou dřinu.

Až jednoho dne se zalíbil dámě,
zdvořile jí nabídnul rámě
skotačilu spolu v suché slámě,
k jeho smůle se to doneslo mámě.

Máma kleje: „ty šmejde křivý,
sbal si ty svý hadry všivý,
nechej si tu svou novou kurvu,
zmiz dřív, než ti ptáka urvu.“

Jenže milá nová paní
o jeho koníčku nemá zdání
a už vůbec žádné pochopení
pro bujaré popíjení.

A tak láteří mu zas a znova,
že se jak to hovado chová,
a že prý pro pána boha,
bude jí líp, když bude vdova.

Už ani nespávají spolu,
už nesedí u jednoho stolu,
A tak táta z toho bolu,
koupil si láhev metanolu.

Večer sám v posteli leží,
divné myšlenky mu hlavou běží,
proč vyměnil hodnou mámu,
za tuhle vychcanou dámu.

Dneska už je všechno jiný,
Nad tátou leží metr hlíny,
A na ní stojí velký kámen
a na něm je psáno:

Špiritus, sanktis........

Ámen...