16.09.2008
3
1749 (14)
0
Jsi jako studna plná živé vody
co pro srdce mé je záchranou
a kamarád do nepohody
když mě mé chmury dostanou

Tak proč i když nic neříkáš
pořád ten zvláštní pocit mám
že světu poroučíš co z tebe vidět smí
a tvoje tvář je maska a smích často jen klam
že se svou duší tajemnou a křehkou
zůstáváš v úkrytu bezradný a sám?
Vím to… taky to moc dobře znám
 31.10.2008 14:58
...je již staršího data..možná už zapomenutá snad,
ale taková krásná slůvka slyší snad každý rád.....
 19.09.2008 07:55
vodopád citlivé poezie!!
 16.09.2008 08:48
osamělost těla ..osamělost duše
tvá báseň mne chytla za srdce
...............snad to nezní suše

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.