přidáno 16.09.2008
hodnoceno 3
čteno 1554(14)
posláno 0
Jsi jako studna plná živé vody
co pro srdce mé je záchranou
a kamarád do nepohody
když mě mé chmury dostanou

Tak proč i když nic neříkáš
pořád ten zvláštní pocit mám
že světu poroučíš co z tebe vidět smí
a tvoje tvář je maska a smích často jen klam
že se svou duší tajemnou a křehkou
zůstáváš v úkrytu bezradný a sám?
Vím to… taky to moc dobře znám
přidáno 31.10.2008 - 14:58
...je již staršího data..možná už zapomenutá snad,
ale taková krásná slůvka slyší snad každý rád.....
přidáno 19.09.2008 - 07:55
vodopád citlivé poezie!!
přidáno 16.09.2008 - 08:48
osamělost těla ..osamělost duše
tvá báseň mne chytla za srdce
...............snad to nezní suše

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přemýšlím : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Podivná noc
Předchozí dílo autora : Úvahy

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o mannaz :
Autorka s duchaplnou prózou i poezií, člověk si ji prostě musí zamilovat. Jsem ráda, že čte mé básně i mé povídky a vděčím jí především za pokračování ve Vlkodlačí hrozbě, kterou čte i příjemně komentuje. Těším se, až si od tebe zase něco přečtu! :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming