JÁSTVÍ

Proč si lidé pořizují děti?
No přece proto, že je chtěli. A také proto, aby je měli.
Ano, ty prvotní pocity jsou krásné, vzrušující a nezapomenutelné. Je tady něco nového, kus nás… takový malý zázrak.

Z opojení však přichází vystřízlivění a uvědomění si sebe sama.
„Ejhle, ono to pořád pláče… (já mám rád klid). V noci to nechce spát… (já se potřebuji pořádně vyspat). Stále se to dožaduje pozornosti… (já bych se rád věnoval svým koníčkům). Neustále abych se přizpůsoboval tomu malému človíčku.“

Dítě není hračka, kterou, když se jí nabažíme, odložíme zpět do police nebo když nám nevyhovuje, můžeme ji vrátit do obchodu.
Dítě je dar, radost, krev naší krve, pokračování rodu. Dítě je láska, uspokojení, harmonie. Alespoň tak k nám přichází.
A co s ním bude dál?
To je jenom v našich rukou. Jak ho přijmeme, jak se o něj postaráme, jak se kvůli němu změníme. Ano, změníme. Dítě je impulsem k našemu zrání, přehodnocení životního stylu, přizpůsobení se... uvědomění si priority… našeho středobodu vesmíru.
Osud toho malého človíčka držíme pevně v rukou. Našim úkolem je připravit ho na život, ukázat co je dobré, co naopak zlé.

Toužil jsem po této roli, dostal jsem ji a budu se jí trpělivě učit.
Je to něco jako modlitba, kterou si každý den opakujeme, aby se nám splnilo přání , po kterém toužíme.
Ale co dělat, když se to naše sobecké já neustále hlásí?
Ten malý červík zprvu jenom tak šimrá, potom ťuká, buší, exploduje!