01.03.2025
8
360 (9)
0
Ač za okny kvetou.
Venku kosí hlas.
Po oknech zas maloval dnes mráz.
Sluší ti úsměv,
z krajíce chleba zbyla jen kůrka.
Co vic, za okny kvetou ty květy
tropického léta.
Zvědavé oči hledají v šálku zbytek čaje.
Posadit se tak do ušáku,
kabát necha mlčky na věšáku.
Rozjímat.
Podět se někam do říše snů.
Vůně marcipánu se s uzeninou mísí.
Džbánek medoviny rozpustí vše,
co v nitru natropil chlad.
I svařák by v zapomnění
nezapad.
Toulat se kolem břehů Želetavky,
v kopec se zkusit rozběhnout.
Po hladině pustit všechny zmatky.
Tak kamsi jen tak odběhnout.
Jen však kůrka v ústech zbyla,
čaje jenom drobný hlt.
Po ušáku mozná něco zbylo,
čas pádí jako mladý chrt.
 05.03.2025 07:26
Yana: Děkuji za pěkný komentář.
 03.03.2025 09:20
Atmosféra té básničky se mi moc líbí, je v ní určitá melancholie, jsou v ní milé obrazy a ano čas pádí a z tvých řádek vnímám že prožíváš každý okamžik co je nám dán, fakt se mi to líbí. Jen ty tečky a čárky na koncích veršů bych možná trochu zredukovala
 02.03.2025 12:20
Psavec: Ano pádí a díky.
 02.03.2025 12:12
Čas pádí až moc rychle.
 02.03.2025 11:06
Miňko: LadyLoba: Hanulka: Děkuji za pěkné komentáře.
 02.03.2025 06:49
 Hanulka
Dandy : hezké, z dnešních dnů, líbí.
 02.03.2025 00:49
Má to atmosféru, má to smysl...poetiku...
 01.03.2025 22:24
Krásné a přesné na psí chlup

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.