Čas pádí

Ač za okny kvetou.
Venku kosí hlas.
Po oknech zas maloval dnes mráz.
Sluší ti úsměv,
z krajíce chleba zbyla jen kůrka.
Co vic, za okny kvetou ty květy
tropického léta.
Zvědavé oči hledají v šálku zbytek čaje.
Posadit se tak do ušáku,
kabát necha mlčky na věšáku.
Rozjímat.
Podět se někam do říše snů.
Vůně marcipánu se s uzeninou mísí.
Džbánek medoviny rozpustí vše,
co v nitru natropil chlad.
I svařák by v zapomnění
nezapad.
Toulat se kolem břehů Želetavky,
v kopec se zkusit rozběhnout.
Po hladině pustit všechny zmatky.
Tak kamsi jen tak odběhnout.
Jen však kůrka v ústech zbyla,
čaje jenom drobný hlt.
Po ušáku mozná něco zbylo,
čas pádí jako mladý chrt.