|
básnička o opuštěné loutce
|
Nemohu jíst s rozpuštěnými vlasy
mluvím, i když mé hlasy
nejsou slyšet
tak zkouším křičet
Chodím brzo spát
přesto se druhý den
musím únavy bát
jsem zvláštní fenomén
Tichý dům
se nezdál být tichým
teď nikdo nemluví
nikdo nešeptá
nikdo se nesměje
nikdo nelituje
S citama lakomýma
ráno vyjde sluníčko
ale v domě už jen tma
mluvím, i když mé hlasy
nejsou slyšet
tak zkouším křičet
Chodím brzo spát
přesto se druhý den
musím únavy bát
jsem zvláštní fenomén
Tichý dům
se nezdál být tichým
teď nikdo nemluví
nikdo nešeptá
nikdo se nesměje
nikdo nelituje
S citama lakomýma
ráno vyjde sluníčko
ale v domě už jen tma
Hanulka
el26 : ano, jen piš dál, bude líp a někdy to tak je. Díky.
zaseja
njn
piš i nadále a tvá slova ať zní, neb bardů je pomálo a svět málo sní :) dobré je to, časem se vypíšeš a možná i dílka svá vydáš
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Maňásek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pán z deníku
Předchozí dílo autora : Vítr

