1. Barvy na nebi

Barvy na nebi duše mé,
obracím se po deváté do sebe -
Pln úžasu za Vámi letím
a do hlubin svých se potápím.

…Mířím však za nimi?
Jaká k nim cesta je?
Prostorná a široká pro mnohé,
či úzká a k nalezení těžká?
Najdou ji všichni hledající,
anebo je to cesta skřítčí,
občas se vytrácející?

Jest tedy cesta vůbec,
cesta mezi místy dvěmi?
Nejsme snad jen obklopeni iluzemi,
a tato cesta svatá jedna mezi nimi?
Tato iluze mezi námi, cesta forma její,
jest ona vytvořena námi,
anebo “jimi”?

Let do výšin i sestup do hlubin nezdařil se…
Nezdařil se, či se mi pouze nezdál -
nezdál býti tím,
čím býti měl?

…Měl býti čím?

Sedím tedy zase na suchém břehu předělném,
pod sedmi krásnými nebi,
nad temnými hlubinami,
však necítím se býti pravým člověkem.