V prazvlaštní krajině such,hledám tvou stopu.
Marně naslouchám,
neslyšíc tlukot tvého srdce.
Zvonky smichu kam poděly se ?
Kolem prach, mlha nebo vědomí,
nechce vědět víc.
Srdce sevřené v strachu.
Hledám marně stopu kudys odešel.
Z oka mi ztéká nejedna slza .
V sedlině prachu tvoří koryto.
Pohyb dlaně,čmouha,abstrakce na obličeji.
Zkrvavěné oči smutkem.
O naději,začínám pochybovat.
Mnohé se se stává skutkem.
Prý jen nemilovat.
Marně naslouchám,
neslyšíc tlukot tvého srdce.
Zvonky smichu kam poděly se ?
Kolem prach, mlha nebo vědomí,
nechce vědět víc.
Srdce sevřené v strachu.
Hledám marně stopu kudys odešel.
Z oka mi ztéká nejedna slza .
V sedlině prachu tvoří koryto.
Pohyb dlaně,čmouha,abstrakce na obličeji.
Zkrvavěné oči smutkem.
O naději,začínám pochybovat.
Mnohé se se stává skutkem.
Prý jen nemilovat.
24.07.2024 06:10
Hanulka
Dandy : v této básni cítím hlubokou melancholii a touhu po nalezení ztraceného. Mluvíš o prachu, mlze a ztracených stopách, což evokuje pocit ztráty a osamění. Přestože se zdá, že jsi ztratil naději, stále hledáš. To je silné a lidské. Možná je v tom i krása – v tom, že i přes bolest a nejistotu, stále pokračuješ vpřed.Děkuji !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.