Inkvizice

Kobka plná nahých těl,
ze strážných se nezachvěl,
jen ten, co rozžíhal svíce,
když blížila se inkvizice.

V kvílení už křik se mění,
odbila šestá po setmění,
do krvava jejich líce,
obarvila inkvizice.

Příkop plní mrtvá těla,
tak to hradní paní chtěla,
jen ať vidí lidí více,
co dokáže inkvizice.

Po pálení, bití, křiku,
rušeno jen vatou vzlyků,
zazní slůvko čarodějnice,
ruce mne si inkvizice.

Bez očí a bez jazyka,
na hranici sama pyká,
hradní paní, už nevidíce,
dav lačný práce inkvizice.