SAKURY VONÍ

.




nad hlavou nebe
co krásných upomínek
v duši se zapíše

Rovné tobě
miluj chvíle.
kdy ptáci spí...



zpěv jako vodopád
proniká do skal a dál
neboj se projít sebou

Tou cestou nikdo nešel
budeš v ní sám
v podzimní večer
a z hvězd šál

Úplněk stoupá výš a výš...
nad krajem imaginárním
a na zemi přeříznutý kmen.

Jediné krásné v tobě spalo
tváře v davu mizí
hledím do sebe

Ve větru jarním vzbuzen
svíraje v ústech slova
převozník čeká na člověka

do moře ponořil se
tam kde hořící slunce
vstoupilo přes rubikon zla
do světla nekonečna

Jsem znavená cestou
co nemá cíl
pátraje po tobě, kde to jde
v tom vistárie!

jsi mi blíž...
z modra vodopád
kvetoucí sad kolem nás

Že bůh tu není ?
ten je v nás
sad jeho zpustl, zavátý
spadaným listím splacený

Na vrbě motýl se přerodil
vždy, zavane-li vítr,
poznám tě po křídlech...


Zimní den v jarní přešel
nenápadně jak můj stín
můj stín...

cirkus mraků
třepí se a trhají -
vše se mění
vše je procesem

podej mi ruku
líp to spolu přečkáme


Na horské stezce
nezvoní zvony
jen sakury voní dneškem



Když dojde jaro
na náš práh
můžeme si zase něco přát
dát do moždíře
co překáží v lásce
přestat lhát

Mraky a mlhy táhnou
co krajin za tu chvíli minou
táhnem s tou karavanou
a dole zas v polích
vlčí máky hoří v barvách lásky
a mraky jdou, jdou ...

pavučina na stéblech trávy
vážka tančí nad hladinou
jí sednout nedá má přítomnost

Vítr už patří jaru



...někdo to tak napsal




...