Tahle chvíle

Slovem malovat obraz tvůj.
Jen šeptnout ,klidně stůj.
Obličej kreslím ,oči tvé
Nos ve slovech procitne.
Rty mají svou grimasu ,řasy ,obočí.
Slova chtěly by vplést se
do vlasů.
Ouška jejich lalůčky.
Po zádech potu stékají mi curůčky.
Vlasy a jejich odstíny,nejde je o drobné,o stíny.
Kroužím okolo tvého já.
Jeto skutečnost ,nebo seto zdá?
Rty tvé se na mé přilepí
nejsem v tu chvíli sveřepí.
V polibek se ústa probouzí
Vůbec se tomu nevzpouzí.
Dotyky obou jazýčků
jeden druhému sáhl
na špičku.
Obraz jsem neztratil z hlavy své.
Kéž tahle chvíle nezhyne.