přidáno 22.01.2024
hodnoceno 6
čteno 168(10)
posláno 0
Stojím na úpatí skal.
Tam kam jsme chodili spolu.
Za lesem, za údolím.
Sám, leč ne tak docela sám.

V myšlenkách na Tebe šeptám.
Rozmlouvám jako kdysi,
když jsme spolu zde byli
a vedli k sobě rozhovory.

Promluvím do západního větru
nahlas;
Dívej, přišel šafránový západ.
Otočím se.
Někdo mi položil ruku na rameno.
Asi chladný vánek minulosti.
..Mlha v podobě siluety mizí..
A já rozpoznávám Tvůj obličej
jako kdybys tu byla
..opět se mnou..
přidáno 15.03.2024 - 22:44
Karblo: tak to nevím, zda mám gratulovat nebo smutnit :) nicméně by mě zajímalo, co je v tomto tak násilného... a pak třeba i říkankovitého :)
přidáno 15.03.2024 - 22:33
Nejspis nikdy neprijdu na chut pseudoromantickym nasilnym rikankam. Prestaly me bavit asi tak v paty tride. Bohudik. Slava bitnikum.
přidáno 22.01.2024 - 18:40
Psavec: děkuji, vzpomínky a přání a tak :)
přidáno 22.01.2024 - 18:39
Hezká vzpomínková.
přidáno 22.01.2024 - 18:39
denisa: škoda, že se lidé nedívají všemi směry a tak :) uviděli by mnohé :)
přidáno 22.01.2024 - 17:47
na úpatí skal jsem stála tehdy s jedinou myšlenkou a ani západ ani východ tehdy pro mě nebyl dost zajímavej. Ale tvůj text ano.) dnes tedy už ano, dřív bych takový text přešla, moc depresivní a zkažená jsem byla .)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Šafránový západ Slunce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sou
Předchozí dílo autora : Prost

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming