Po lesní mýtině mlha se valí
studený vítr bodá do tváří
uprostřed postava sedí
nohy smotané jak uroboros
Z očí rudá tekutina proudí
dvě svíčky plapolají
po jedné v každé dlani
a vosk pomalu zkapává
na odhalené končetiny
bolest dávno necítí
Jeho duše se již nevrátí
dýchá, srdce bije
ale je pouze schránkou
plnou slaného moře
studený vítr bodá do tváří
uprostřed postava sedí
nohy smotané jak uroboros
Z očí rudá tekutina proudí
dvě svíčky plapolají
po jedné v každé dlani
a vosk pomalu zkapává
na odhalené končetiny
bolest dávno necítí
Jeho duše se již nevrátí
dýchá, srdce bije
ale je pouze schránkou
plnou slaného moře
09.10.2023 14:46
No, občas si taky připadám prázdně, ale takhle autenticky bych to nikdy nenapsala, cítím bolest, jestě bolest cítím, naštěstí, ta báseň je plná zoufalství a beznaděje, dokud je naděje, zoufalství nemá šanci
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.