|
omylem smazaná
 12.09.2023 6 501(16) 0 |
Tisíckrát vyřčené slovo sbohem,
nestane se pravdou,
pokud cit vypráví epos o opaku.
Verše psané inkoustem vášně,
prvotina utajená v Bohyni,
teď se dusí ve vrstvě prachu.
Měl to být příběh, který pohne světem.
Kde se děje rozdvojily?
Otázka svírající plíce.
Já stejnou cestou však půjdu dál,
čekající nekonečné dny a noci,
s tvojí fotkou ukrytou,
pod švem od čepice.
nestane se pravdou,
pokud cit vypráví epos o opaku.
Verše psané inkoustem vášně,
prvotina utajená v Bohyni,
teď se dusí ve vrstvě prachu.
Měl to být příběh, který pohne světem.
Kde se děje rozdvojily?
Otázka svírající plíce.
Já stejnou cestou však půjdu dál,
čekající nekonečné dny a noci,
s tvojí fotkou ukrytou,
pod švem od čepice.
06.10.2023 - 13:58Tak tohle je fakt skvělý, už ta první sloka vtáhne, je mi to opravdu neskutečně blízké, děkuji, nádherná poezie
13.09.2023 - 17:37Hanulka
Cestičky klikaté životem nás provázejí. Píšeš moc hezky. Děkuji.
13.09.2023 - 09:56gajda
Kdyby byly cesty jen rovné, byla by to tragédie, ale ony se kroutí a tak šance ještě nějaká je. Tam někde.
Pěkné, plastické a poetické psaní. Umím si to představit i jako milostný dopis.
Pěkné, plastické a poetické psaní. Umím si to představit i jako milostný dopis.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Muž jedné ženy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Omlouvám se
Předchozí dílo autora : Tančím životem
