básnický povzdech

není to snadné myslet básní

to dovedou jen lidé krásní

ne tvarem nebo obličeji

dušemi, v kterých verše znějí



rýmy či bez nich duše zpívá

to umí pouze krása živá

barvami hýří k slávě světa

na křídlech zlatých k nebi vzlétá



těch hluchých, slepých líto mi je

co minula je poezie

i těch zbloudilých v světě hmoty

duší svržených do temnoty



v té jsou jen nuly z milionu

marní jak slina na peronu

když všechny vlaky směrem k lásce

vypravil Ďábel v hrozné masce



na prsty pískal v rudé vestě

co asi získal na té cestě

kdo platil lístky, vařil kávu

zas jen ty nuly v strašném davu