Krátký příběh popisující pocity štvané zvěře.
přidáno 22.08.2008
hodnoceno 1
čteno 692(8)
posláno 0
Štvanice

I.

Stál jsem se skupinkou lidí, kteří mě převyšovali zaprvé svým věkem. Ačkoli jsem byl kalendářně stejně starý, ba dokonce o rok starší než oni, už z každého jejich pohybu, každého gesta, každičkého slova bylo poznati, že jsou o mnoho let dopředu, vyzrálejší, kultivovanější.

Mé přebývání s nimi onoho dne nazývali přátelská schůzka. Dovtípil jsem se tedy, že je třeba jednat s nimi jako s přáteli a zarytě jsem mlčel. Na otázky, proč nemluvím, a zda mají můj výraz považovat za zádumčivý anebo smutný, odpověděl jsem jednoduše a pravdivě, že jsem spokojený, ba dokonce o to spokojenější, oč více a důkladněji mohu mlčet.

Tak tedy uběhlo poklidné odpoledne a přišel večer.

II.

Druhého rána na mě byla vyhlášena štvanice. I při vší své hlouposti jsem tím pochopitelně nebyl překvapený, vyšel jsem v pyžamu před dům a spatřil lovce neklidně přešlapující před vraty a smečku psů nedočkavě přecházející po vesnickém rynku. Když si mě povšimli, chtěli se na mě okamžitě vrhnout, ale v tom jeden z lovců, dle svého sešlého vzevření nejstarší a nejmoudřejší z nich, jim pokynul nesouhlasně rukou a vybídl ponejprv trubače, aby oficiálně vyhlásil honitbu. V té chvíli už jsem ale pochopil, co mám ve své roli vlka podnikat, a rozběhl jsem se pryč, napříč naším dvorem. Příbuzní mezitím ve spěchu, zato s galancí otevírali honcům vrata. Nejvznešenější a nejkrásnější z jezdců se na ně mile usmál, velkorysým mávnutím klobouku se omluvil za to, že se hon bohužel musí konat i v jejich poklidném stavení, poděkoval jim za pochopení, pak zaryl koni ostruhy do slabin a s troubením se rozjel vpřed, nechávaje se předstihnout pouze nejkrvelačnějšími z psů.

Já jsem mezitím shledal, že dvůr je menší, než jsem se za celé ty roky domníval, a že se přesto stále nenacházím ani v jeho polovině. Snažil jsem se přidat do kroku, ale dosáhl jsem pouze zpomalení. Nakonec jsem přešel k výklenku, který se nacházel ve dvoře po mé levé ruce, skryl jsem se za roh, lehl si na zem a vyčkával, až mě honci buď štastně minou, anebo naleznou a já budu muset pokračovat v útěku.

Honci se zuřivě přeřítili dvorem, viděl jsem pouze prach odletávající od kopyt jejich koní a psy, metající mezi tím prachem kotrmelce. Když narazili na konec dvora, pobořili vchod do kůlny a pak se s ještě větší rychlostí vraceli zpět. Pozoroval jsem jejich zběsilost, nevěda, zda v dohledné chvíli ustane a já budu zapomenut a spasen, anebo zda bude pokračovat a napadne je podívat se i ke mně, do mého výklenku, kde ležím. Ze strachu jsem se pokusil udělat sebe menším, jenže se mi to nepodařilo, naopak jsem pouze vystrčil nohu z výklenku ven. Zaslechl jsem jistý výkyv v burácení davu, a již jsem tušil, že jsem ztracen. Pomyslel jsem si, že bych měl začít utíkat, protože se dozajista jednalo o můj život, jenomže jsem k tomu neměl sebemenších sil a chuti. Doufal jsem již jen v dobrodinní lovců.

Za chvíli byli u mně. Psi slinili a štěkali, doráželi na mě, snažili se utrhnout ze řetězů. Přišel nejbrutálnější z lovců, mířící na mě hrotem svého dlouhého oštěpu, a v tváři se mu zračil nestvůrný vztek. Pochopil jsem to. Nešlo již čistě o jejich lovecký zápal a požitek z pronásledování oběti; svým přičíněním jsem zavinil, že se do jejich nenávisti vůči mně vmísilo ještě to, jak neblaze a zbaběle jsem utíkal, pomalu se šourav, schovav se v nečestné ležící poloze do výklenku. Nyní jsem musel očekávat cokoliv, i ten nejkrutější a nejméně lidský trest. Honec se tedy proměnil v bestii, maje mě v jeho plné moci. Probodl mě hrotem oštěpu, chrleje jedním dechem nadávky. Vlekl mě takto nabodnutého až do nejzažších, nejtěmnějších koutů výklenku, o kterých jsem ani já sám nevěděl. Jak mu velela hrdost, neochotně a nepřátelsky mi vysvětlil, proč zvolil právě tento trest. Pak vše skončilo. Oštěp nevytáhl a odešel i s celou loveckou gardou pryč. Nechal jsem tekoucí krev zahřívat mou bílou ruku a přemýšlel jsem o své budoucnosti.

přidáno 22.09.2008 - 20:21
a bude i svíčková?? ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Štvanice : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : V kanceláři
Předchozí dílo autora : Uvítání do stroje

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Blázen? =) [13], Lizzzie [13], Coco [13], Alnor Roumen [13], bobesh [13], magg [11], JeanMirage [9], Observer [5], Poutník [5]
» řekli o sobě
Le Jerrr řekl o Delivery :
Teress...bezva holka...sem rád, že sem přežil zu změnu...po cca třech letech se člověk změní....a musím dodat, že Teress už je velká ženská a moc jí to sluší...takže chlapy, kluci, hoši či junáci-DEJTE SI NA NÍ BACHA!!!!: )
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku