Mé nej,co je víc

Vracíš se mi v uších burácí potlesk.
Srdce jak by se chtělo urvat dojetím.
Krasné ,trvat to věčnost nemůže.
Vracíš se múzo až neskutečná.
Slova jsi vytepala ,až rozdali se duším.
Oči červenaly pláčem.
Ta krása které hrdlo dalo melodičnost.
Zbytnost
mého já k uzlíčku ,už musím
Pije z mého prsu ,div se neudusí.
To bude tím krasným mateřstvím.
Štěstí ,pohled toho malého tvora
Co vše se mnou zdolá ,dává mi, silu i bere.
Však čeho víc?
Míti víru v něco, bude lip.
Líbám a je mi tak krasně.
Příteli ,dík.
Miluji tě.
Promiň ,už mne zase volají.
Dej, ať mé melodie k nadšeni
zvou.
Však uzlíčku můj
vše je jen o nás dvou..