05.06.2023
8
489 (7)
0
Probuzené pomněnkové ráno
vítr zábl z bílých květů ostružin,
kolem rozestláno
košatý se k zemi klaněl jilm.
Slípka vodní krouží nad hladinou,
ledva se jí nohou dotýká,
vlnky k břehu plynou
vítr se s klasy trav potýká.
Štětka lesní, co tu zbyla od loňského léta,
dávno seschlá časem, co odešel.
Ze rtů odletěla věta
krok marný nikam nepřešel.
A potok se s potokem stéká
z rybniční kotliny odbíhá kal.
Konipas se v trávě krtka nepoleká,
jen zvýšil svůj hlas.
A špačků hejno mizí za obzorem,
volavka kráčí blátem ve své šedosti.
A den mne snad vejít nechá,
možná přinese i něco moudrosti.
 07.06.2023 23:04
koiška: Děkuji
 07.06.2023 22:34
Milá poezie.
 06.06.2023 23:13
Gora: Diky za komentář,napsal jsem to lřímo při odpoštění hladiny rybníka,vždy jeto je časová úsečka. Nemám čas,ten ma svou cenu.Vždy se naskytne něco co slovo poskytne.
Jsou lide všimající a mají co říci.
 06.06.2023 22:15
Tvé osobité poetické vidění a zejména vyjadřování... být tebou, nesnažím se o rým za každou cenu, pak to vede k přeházení slovosledu.
 06.06.2023 06:00
Pěkná a příjemné počtení.
 05.06.2023 17:32
Přírodní poezie.
 05.06.2023 15:19
Miňko: Díky moc
 05.06.2023 13:31
Opravdu skvělá poetika!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.