začněte tímhle: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-salon-japonstina-neexistuje-sloupek-stefana-svece-40431821#dop_ab_variant=933640&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
přidáno 23.05.2023
hodnoceno 7
čteno 384(9)
posláno 0
mokite

pocit, který vyvolá dotek ženských prstů s modře lakovanými nehty na tváři, která nebyla týden holena



kushitsaki

dojem v mysli, rozdrážděné ztrátou vlastní důležitosti, zanechaný někým, kdo tebou opovrhuje



kawaro

stín moruše v pravé poledne osmého dne posledního měsíce, dopadající pod úhlem ne větším než 55 stupňů na oblázky barvy smetany na pláži Ro



seikose su nata

křivka, kterou opisuje malý motýlek bleděmodré barvy, vytetovaný na levém ňadru studentky Hiko Jumatsu, když běží do školy bez předpisových polobotek



higurizume

peříčko jeřába sivého, padající na nehybnou hladinu jezera Šiguró, o kterém zpívá slepý mnich v písni Jezero snů



ogari numaru

malá muška s křídly barvy šťávy z plodu kurrito, vymačkané přesně týden před dozráním
přidáno 30.05.2023 - 06:36
Miňko: :D
přidáno 30.05.2023 - 00:20
Neuvěřitelně bavíš! V japonštině to zní asi jako: mutibohatojeprca
přidáno 23.05.2023 - 22:22
Bezva.
přidáno 23.05.2023 - 15:47
Bezvadné, dík.
přidáno 23.05.2023 - 14:03
Stačí jedno slovo a je v něm celá škála pocitů a obrazů
přidáno 23.05.2023 - 10:26
Sasanka: s nekonečným úžasem jsem si to četl a nechal se inspirovat...podobný pocit museli zažívat předci při tvorbě nových českých slov...úžasné
přidáno 23.05.2023 - 10:09
Moc pěkný.Ano chybí mi výrazy pro věci a situace na které nemám slov. Třeba komorebi/paprsky slunce prosvítající listím stromů. Děkuji :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
kanpeki : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Cucurrucucu
Předchozí dílo autora : místo

» narozeniny
Vladan [13], marinka [9], Gabriela Malá [1]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming