Přeji všem

PŘEJI VŠEM

Pomalý dech protíná zvláštní ticho.
Jde o první večer po rozchodu.
Skončilo něco úžasného a velkolepého,
co trvalo bezmála rok
a bylo mi nejdůležitější náplní každého dne.
Připomněl mi existenci obrovské lásky,
kterou jsem v sobě rozproudil
a ve kterou bych už býval nevěřil.

Přesto to nebolí.

Taková síla mnou ještě nikdy neprostoupila.
Vyměnila v těle snad všechny součástky
a naučila mě spoustu věcí
o lidech, o světě,
o stavbách,
o sobě.

Přesto to nebolí.

Byl ke mně laskavý,
tak mi před rozchodem
několikrát ublížil.
Trápil mě,
určitě aby to nebolelo.

A tak to nebolí.

Byl nejspíš šikovný,
protože jsem dokonce rád.
Jen je mi trošku smutno
… a prázdno.

Aspoň to nebolí.

Přeji všem cítit tu nádhernou lásku,
která naplnila život jednoho skladatele.
Skončila dnes, osmnáctého dubna
roku dva tisíce dvacet tři,
ale až na několik posledních dnů
bych se pro ni zapomněl a rozplynul.

Přeji všem cítit tu nádhernou,
v níž jsem se chtěl koupat a topit,
hýčkat ji a sdílet s celým vesmírem,
bez rozmyslu pro ni obětovat cokoli
jen trochu možné.

Přeji všem cítit tu,
pro kterou mě trýznil
strach o jeho život
i o život svůj.

Přeji všem cítit
a modlím se,
aby se city
oplácely.

Přeji všem,
ale už to nebudu rozvádět,
musím už jít spát,
neboť zítra začnu stěhovat
první věci do samoty.

Musím nakonec přiznat,

že to stejně


trochu



bolí.