Možná dostanete chuť číst si cizí dopisy a přemýšlet o jejich pisatelích a jejich osudech.
přidáno 18.08.2008
hodnoceno 6
čteno 828(12)
posláno 0
románek formou dopisů

-- 1. --

Drahá Anno! ... Praha, 15. srpna 08
předně ti děkuji za celý tvůj poslední dopis. Víš, jak rád tvá slova čtu, a že mě potěší každá novinka, kterou se od tebe dozvím. Překvapilo mě, že se zajímáš o náš dům. Zřejmě sis na něj vzpomněla díky přestavbě, která právě probíhá ve vašem.
To, že o domě, ve kterém jsi nikdy nebyla, jsem ti za celé ty tři roky, co se známe, nic nepověděl, má své logické opodstatnění. Náš dům totiž ničím nevybočuje z pražkého průměru, a proto je zcela pochopitelné, že jsem tě nechtěl a nechci unavovat jeho popisem, když jediná důležitá informace o mém domě je ta, že se nachází v hlavním městě, a máme to tedy k sobě vždycky blízko, kdybychom se někdy potřebovali osobně setkat a promluvit si.
Jelikož však naše poštovní služby i nadále fungují spolehlivě, myslím, že se bez toho lze dobře obejít.

S úctou tvůj drahý Jan

P. S.: Jak je rodičům?

-- 2. --

Drahá Anno! ... Praha, 20. srpna 08
Ať se snažím, jak se snažím, nemohu pochopit tvůj neutuchající zájem o náš dům. Řekl jsem ti přece už několikrát, že za popis nestojí. Už osmi dopisy jsi na mne naléhala - pošleš-li ještě jeden, obávám se důsledků.

Tvůj Jan

-- 3. --

Drahý a moudrý Jane! ... Praha, 21. srpna 2008
ach věřte mi, že můj zájem o váš dům je zcela upřímný. Tedy myslím. Nu. To, že mi nevěříte, mě znepokojuje a to velice, ale asi je vina na mé straně. Odpusťte, ale mám sny. Nebezpečné sny. Viděla jsem tmu, šedé zdi a hovořící postavy. Nevím co to znamená. Nevím kde je ten dům. Je to dům. A v tom domě jsou lidé. Jsou v místnosti a hovoří. Nevím. Bože, je mi celé dny zle, jsem neštastná. Náš dům to není. Není to ani dům mého přítele, dům žádného z mých známých, musí to být jedině ten váš! Proboha vás prosím, pusťte mě tam, pusťte mě tam! Musím ho vidět!
Není-li vám to zatěžko.

Vaše věrná otrokyně Anna

P.S. Slibuji, že neustanu, dokud neustoupíte, a budu na váš třeba zlá. Ach promiňte.

-- 4. --

Anno, ... Praha, 30. prosince 08
když mi došla zpráva o tvé nezdařené sebevraždě, byl jsem, věř mi, velmi zarmoucen. Stále se snažím přesvědčit sám sebe, že za to může třeba láska, tvůj přítel a nějaká pletka, a ne, proboha, náš dům! Ale nesmíš si v žádném případě myslet, že mě tvoje holčičina nějak obměkčila. Na takovéhle věci já nejsem. Sám jsem ti řekl, že jsem ochoten se s s tebou bavit o čemkoliv - o své a o tvé práci, o svých a o tvých přátelích, o našich společených zájmech - jenom ne nikdy o našem domě.
Ale ty jsi pořád stejně nepoučitelná. Když tě omrzelo tvrdit mi, že máš o domě sny - což, i kdyby to bývalo bylo pravdou, by mě nezajímalo, alespoň ne v souvislosti s domem, který je, jak říkám, nezajímavý - začala jsi hrát, že jsi ztratila chuť do života, že propadáš pesimismu - ech, jak je to odporné - a teď dokonce přijde zpráva o tvém pokusu ukončit svůj život. Jen holka může být tak dětinská!
Anno, já tě mám rád, z celého srdce tě miluji, jenomže takhle tě ani nemůžu litovat, když vidím malichernost těch tvých snažení.
Pokud máš zájem, příjdu se na tebe do nemocnice podívat.

Tvůj ustaraný Jan

-- 5. --

Milovaný Tomáši! ... Praha, 1. ledna 2009
není co zatajovat, daří se mi velmi neblaze. Asi se vám již dostalo zprávy, že jsem téměř přišla o život, zásluhou ješitnosti pana Jana a jeho domu. Nemohu lhát, jsem velmi slabá. Má prosba k vám je prostá, zato náročná na splnění, ale komu jiného bych měla tento úkol svěřit, bože, komu! Jste můj nejbližší přítel a milenec. Nemohu bez vás žít, ale také nemohu žít nevědouc o tom zlém domě. Prosímvás, najděte ho, prohlédněte si ho, pokuste se vstoupit dovnitř, Jan by vás měl přijmout bez větších potíží. Až budete hotov, napište mi prosím podrobnou zprávu. Jsem vám neskonale zavázána!

Vaše Anna

P. S.: Adresu domu jsem napsala na přiložený lísteček.
P. P. S.: Miluji vás.

-- 6. --

Drahý Jane! ... Praha, 1. ledna 2009
váš názor mě rmoutí, ale jsem nucena se podvolit. V nemocnici velmi strádám, ale až se uzdravím, myslím, že za vámi zajdu, ano, zajdu. Mimochodem, slyšela jsem, že Tomáš má přijet do města a prý má v úmyslu vás navštívit - nejspíš vám to už písemně vyrozuměl, ale spěchá-li, mohl na to zapomenout, tak vám to raději říkám já. Ach ten Tomáš je hrozný! Co by si beze mne počal, achjo. Nu, přeji vám pevnější zdravé než já sama vlastním a těším se již na své uzdravení.

Vaše oddaná otrokyně Anna

-- 7. --

Má Anno, ... Praha, 2. ledna 09
zamítá se! V žádném případě! Tvého přítele sem nepustím! Tento dům nemůže si dovolit někoho hostit, je vrcholně nezajímavý, a to i pro obyčejné návštěvy. Jaký to má smysl, pyšnit se stromem v lese? A tento není ani krásně rostlý, ani uřezaný a jinak poznamenaný, zkrátka je to obyčejný smrk ve smrkové monokultuře, tak mi dejte pokoj, nechápu ten zájem.
Na protest proti hanebnosti tvé i tvého přítele Tomáše dnes ani zítra z domu nevyjdu.

Váš rozlobený Jan

-- 8. --

Miláčku Anno, ... Jihlava, 2. ledna 2009
zrovna jsem se vrátil večerním vlakem z Prahy a píši ti tento dopis.
Jan mne nepustil dovnitř, na zvonek nikdo neodpovídal. Dům nebylo těžké najít, a navzdory tomu, že mě do něj Jan nepustil, vím o něm téměř vše. V té ulici jsou všechny domy stejné! Zazvonil jsem tedy u jiného a správce mě pustil, a když jsem řekl, že jsem umělec, nechal mě si to tam prohlédnout. A nic zvláštního tam věru není. Načrtnu ti ho proto jen v hrubých rysech:

Dům má několik pater, kolik přesně, nevím, neboť v nich chybí číslování. Schodiště z patra do patra jsou trochu úzká, uzké jsou i dveře bytů, jejich nízké stropy zapřičiňují to, že je v nich nepohodlně, ale těžko se dostává ven, a tak je lepší zůstat uvnitř, když už tam jsi. Nepřekvapilo mě proto, že většina nájemníků přebývá na chodbách, obzvláště v noci, neboť v pokojích se věru špatně spí. Někteří dokonce tráví volný čas ve sklepě, to je ale naštěstí spíše výjimka, většina z nich jen poléhává před dveřmi svých bytů a potichu si šeptá. Po dlouhám stoupání se mi podařilo najít dveře vedoucí na půdu, ale dovnitř jsem nevstoupil, neměl jsem to zapotřebí a navíc jsem se zcela pochopitelně bál, neboť na takových půdách často bývají nebezpečné bakterie a zejména vražedné sucho, také tu hrozí nenadálý pád dírou ve střeše, končící smrtí na dlažbě.
Jinak v domě opravdu nic nebylo, nepozoroval jsem žádný ze symbolů ze tvých snů, ani nic takového, zkrátka obyčejný dům.

Snad jsi s tímto popisem spokojena.
Tvůj Tomáš

P. S. Velmi tě miluji.

-- 9. --

Milý Tomáši! ... Praha, 3. ledna 2009
tvůj dopis mě vůbec neuspokojil, je mi tak zle. Och, já chtěla, abys mi popsal Janův dům, a je sice hezké, že jsi chtěl být chytrý a vynalézavý a našel jsi nesprávný dům, jenže doopravdy chytré by bylo, kdyby ses nenechal odmítnout při první pokusu a zkoušel jsi to dál, zvonil déle, minuty, hodiny.
Ach, já jsem udělala vše proto, abych ti pomohla, a tys to nevyužil. Protože tě tak miluji, nevím, co mám dělat, nejsem s to se k domu sama podívat, omlouvám se ti, ale musíš tam jít ty a dostat se tam!

Tvá milující Anna

-- 10. --

Má vážená Anno, ... Praha, 5. ledna 09
tvůj přítelíček Tomáš se již druhý den potlouká kolem našeho domu. Když pochopil, že zvonit je marné, neboť jsem hluchý, rozhodl se bušit na dveře a dupat před domem do země - zřejmě ty jsi mu řekla, jak citlivý jsem na otřesy. Jednou dokonce kopl do kandelábru. Bohudík jsem využil klidu našich vzdálenějších pokojů, i když to maminka nenesla s lehkým srdcem. Uznala ale, že ve své pracovně, jež má okna přímo do ulice, být nemohu.
Nemám už sil ani chuti se na vás rozčilovat. Jestli váš přítel neodejde do zítřka, zavolám prostě policii.
Kvůli tomu zločinci nemůžeme ani vyjít na ulici. Hloupá huso!

Jan

-- 11. --

Má lásko Anno! ... Praha, 7. ledna 2009
proboha, ten tvůj Jan na mě zavolal policii! Přičetli mi rozbitý kandelábr a umístili mě do vazby! Ach, je to má chyba, měl jsem vědět, že je pan Jan tak nevraživý a nelidský. Měl jsem to vyčíst z jeho chladné tváře, když chodíval k oknu a shlížel na mě. Ale teď už je pozdě. Říkají, že za stíhání člověka, který potřebuje klid, mi hrozí mnoho let vězení. Není to má vina, je to vina Janova, ale nemohu teď sloužit tvým přáním, lásko. Ach nevím co si beze mě počneš. Plakal jsem kvůli tobě celou noc. Nedovolili mi tu ani pustit si rádio, a o to víc jsem plakal, pryč od hudby, pryč od světa. Dlouho to nevydržím, zemřu, doufám jen, že až se to stane, nedozvíš se to. Miluji tě. Zapomeň na mě. Najdi si jiného, jestli chceš, řeknu kamarádům. Můžou u tebe být ještě dnes. Zkrátka, sama nebudeš, o to se postarám. A tak mi prokaž poslední laskavost, zapomeň na mě, na člověka, jenž tě kdysi zklamal, zapomeň a uspěješ v svých cílích.

Navždy tě miluji
Navždy mě zapomeň
Tomáš

-- 12. --

Milý deníčku ... 8. ledna
Dnes jsem obdržela nějaký dopis. Voněl něčím chladným a kovovým. Už jsem zapomněla, kdo ho psal. Nejspíš nějaký Pepíčku pískni. Je to velmi zábavné. Například takový list. Papíru, samozřejmě. Vloží-li se mezi prsty, může být zajímavý. Protože cítíme, jaký je. Pokud ho ale vložíme do úst, už není zajímavý, protože se rozmočí. Podobenství o řidiči. Dobrou noc.

-- 13. --

Vážení příbuzní, vážení přátelé
s lítostí vám oznamujeme, že náš nejdražší přítel, příkladný člověk nikdy se nevzdávající, chlapec, jemuž nebylo dovoleno stát se mužem, skonal dnes, dne 5. února ve své cele.
Poslední rozloučení proběhne dne 9. února ve 14 hodin v jeho cele.

-- 14. --

Drahá Anno! ... 6. února 09
dovol mi, abych ti vyjádřil upřímnou soustrast. I když nemohu tvrdit, že by Tomáš byl dobrý člověk, přece jen tě hluboce lituji. Věřím, že pro tebe mnohé znamenal. Mnoho jsme si o něm psali, když na to vzpomínám, jedině v silné melancholii. Vzpomínám si, jak mi jednou napsal, že chce být mým bratrem, že bude navěky můj věrný kamarád. A přesně takový on byl - dětinský, hloupý, ale milý. Přesto velmi hloupý.
Uvidíme se, předpokládám, na pohřbu. Věřím, že si najdu ve své práci čas a že ani maminka nebude nic potřebovat, jinak bych se nemohl dostavit. Ale nejspíše tam budu.

Zarmoucený Jan

-- 15. --

Veledrahý Jane, ... 7. února 2009
pohřeb? Někdo je mrtev? Ó! hyhy. Ne, promiňte, nesměji se, vím, že pohřby a smrt jsou vážné věci. Ať to byl kdokoliv, musel to být obdivuhodný člověk. Někde jsem četla, že dnes umírají jenom dobří lidé. Anebo že smrt dělá lidi dobrými? Nevím! Asi je dobrá smrt....hyhy. Promiňte já jsem dneska taková velmi divná. Velké štěstí, velký smutek následuje. Všechno se drží za své velké černé ruce a mně je zima.
Sejdeme se na pohřbu.

Vaše neuvěřitelná bezprecedentní A n n a

-- 16. --

Milý deníčku ... 9. února
Pepíček pískl. Byla jsem dnes na nějakém pohřbu a měli tam velké žluté svíce. Všechno se hýbalo a vzdouvalo, nic jsem ale neviděla, neboť jsem plakala. Ovšem zaujal mne jeden pán v černém kabátě a cylindru. Myslím, že to byl Jan, ano, kdo jiný by to byl. hyhy.
Je to všechno divné a to tak že velmi. Jedna paní mi říkala že pánové se šedivými očima jsou neupřímní.
Tak nevím nevím
dobrou noc hyhy

-- 17. --

Drahý Jane, ... 10. února 2009
viděla jsem vás včera, byl jste přítomen při obřadě v dlouhém černém kabátu a vysokém cylindru. Všimla jsem si vašich uplakaných šedých očí. Vyjadřuji vám upřímnou soustrast, nebožtík byl zřejmě světlem vašeho života. Taková loučení bývají nejtěžší.
Dovolte mi řící že
vás miluji
nevím jak se to stalo
ale je to pravda
zřejmě proto že jsem pořád sama
vím že mě budete muset zabít
a omlouvám se vám
za vše a za toto
vím že váš to nezajímá
vím že máte slabý žaludek
miluji vás

Anna

-- 18. --

Vážená Anno, ... 11. února 09
přijďte dnes večer v osm.

Jan

-- 19. --

... 11. února, 7: 30
Pepíčku pískni, pískni! Spletla jsem si tramvaj, ale teď snad již jedu správně. Velmi se bojím. Když pomyslím na to, že uvidím ten dům. Třesu se, je mi zima. Lidé se na mně dívají nepřívětivě. Jejich stíny rostou a zahánějí odlesky z oken tramvaje. Všechno řinčí. Jsem už blízko bože blízko. Přijdu, zazvoním. Jan mě pustí dovnitř. Rodina pokoj Jan sklep chodba půda vzdálenost východ světlo. dům.

přidáno 19.08.2008 - 23:47
Děkuju. Dostojevského jsem nečetl. Inspiruji s v Kafkovi a čtu Tolstého.
přidáno 19.08.2008 - 15:24
Téda, to je patetické a naprosto úžasně. Připomíná mi to Dostojevského, jeho Výrostka, to je téměř ten samý styl. Skládám hlubokou poklonu, protože tohle je paráda. Sice je tam pár chybek ( Miluji Vás/vás, z kontextu není jasné koho a občas mi nesedí styl hl. Anny), ale ty se ztratí. Nehledě na to, že ta fikce s datem se mi moc líbí... Jdeš do záložek...
přidáno 18.08.2008 - 22:56
Ne, to ne, ale ten obsah samotnej.... co všechno nedokáže jeden dům a sny o něm... Je to psaný moc hezky a jako dopisní příběh se mi to líbí....Trochu mi to připomnělo Draculu...tedy toho původního od Stockera, ale jen malinko. ;)
Proště moc hezký...
přidáno 18.08.2008 - 20:04
Psycho, psycho...to je divné...to vám to připadá tak hrozné?
přidáno 18.08.2008 - 19:38
fíha...není co dodat...psycho...
přidáno 18.08.2008 - 15:56
=-O

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Korespondence Anny, Jana a Tomáše : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Uvítání do stroje
Předchozí dílo autora : The Downward Spiral

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku