Nazdařbůh

Zem zasypaná listovím se blýská.
Nedávno
lesní půdu svlažil déšť.
Udělám pár kroků
stranou ze širokých cest
a už kráčím nazdařbůh,
šlapu na kořeny a do měkkého mechu,
překračuji padlý kmen,
vyhýbám se
trnitým křovinám,
procházím
okolo kaluží.

Ke svému překvapení
na blátivé, křivolaké pěšince nejsem sám.
Neznámého muže potkávám,
muže s kolem a černým psem.
Vzájemně
popřejeme si dobrý den
a do lesního ticha
každý svou cestou
zase odejdem.

Starou dlážděnou silnicí,
nad níž skoro ani nezpívají ptáci,
noha nohu mine,
do vísky se vracím.