dno neni...dykcy se posune niz...proto neexistuje..

mnohokrát mě dostává takovej stín, kterej překryje slunce celý situace. když se důvěra promění ve výčitky a upřímnost v zasraný kecy patnáctiletý holky.
už nic nepotřebuju myslet dobře, vždycky si někdo najde to špatný, překryje všechny úmysly a pošle mě tim do prdele. jenže je těžký vysvětlovat to někomu, kdo chce slyšet jen svojí verzi, domněnku a jaká koliv upřímnost mu přijde jako pomoc ke dnu. takže poznání je dno? pochopení a absolutní paranoia je dno? existuje teda vůbec něco jinýho? musim teď trpět, protože kvůli mě někdo trpí? a bezdůvodně...
chápala sem tě a viděla sem v tom všem porozumění. zmýlila sem se a tim sem všechno posrala. ne, nechci to brát zpátky, udělala bych to zas.
starý jizvy tu prostě zůstanou, proti tomu nikdo nic neudělá. kde jaký lékařský techniky sou na lásku krátký. i na tu starou. která postupně vyhasla. vždycky zůstane popel. už nikdy nebudu ten, co otevírá urnu z hrobu, co leží vedle toho mýho.

nepotřebuju už porozumění . nepotřebuju vysvětlovat, že nejsem vrah. čísi vinu zavřu do rakve, ať chcípne zaživa spolu s mejma pocitama. nesnášim je, stejně jako vzpomínky a slovo láska. lásku samotnou už nechci poznat. bojim se obviňování a zrady. z mojí strany.

nikdy se nechovám férově a všechno poseru. nejhorší na tom je, že všichni věřej, že férově se nechovám k nim.

i want a fair play for me. once.
BEFORE I FORGET!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!