naučnou stezkou
netrpělivosti se dá utéct
i jedna druhému…
jenže napnuté vodítko a zvířecí energie
s pudem prvenství
stejně bezvolně předurčí směr
kde chvíli stojím
v hledáčku pole chrpy a vlčí máky
včelu co si vybírá a
svobodně létá z květu na květ
hřeben
pod nohama jedna z devíti skal
v očích tři sta šedesát stupňů nebe
barvitá krajina gaussových křivek
běloba vzdálených chalup a rozevlátých bříz
které snad z ničeho rostou v kameni
a jejich měkký stín neustává
mozaikovat úžas
že tady a tam a tam a…
jsem taky doma
jako když volám z podkroví do sklepa
z nejvyššího bodu bez limitujících stěn
odpověď je vyplašený pták
zadržený dech příštího záběru
a čerstvý vítr
a sebezáchovný strach
tak blízko
hloubce neměnných časů
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.