Ač

Ač písku v hodinách snad unce jen,

někomu jak plachý jednorožec

hlavou bloudí sen.

Severním nebem oblačnost

jak řeka bělavá,

zní, až zcela bílá labuť zamává.

Na harfu z trav vítr nehrál dnes,

umořen vedrem, ztěžka štěkl pes.

Sen vůně pryskyřičné.

Labuť, proud téměř vodní,

do hvězdné oblohy vzhlížím

jak do pochodní.

Kopulí nebes slova letí, to mne těší.

Nemají křídla,

Jsou rychlejší jak pěší.

Voňavý chléb v dlani

jednorožce láká,

obloha jasná, nikoli už schována

je za oblaka.