já

cítím bolest na hrudi,
čekám kdo mě probudí,
dávají mi nové léky,
tlak je pořád stejně velký

drží mě tu jenom to,
dávno bych už odešla,
a tak dýchám stále proto,
abych Tě neobešla

zapomínám včerejšek,
promýšlím si zítřejšek,
přítomnost už nevnímám,
a o co že se zajímám?

a oni- o nic říkáš?
do blba se zase díváš,
podle mě si vymýšlíš,
moc o sobě přemýšlíš.

je to těžké vysvětlit,
nevím jak to osvětlit,
nic pro mne už nemá smysl,
nevyhnu se tomu rysu.