|
Píšu ti a říkám sbohem.
 09.10.2021 4 497(10) 0 |
Drahý,
včera jsem o tobě zase přemýšlela.
Udělal jsi pro mě opravdu hodně, ale pořád je uvnitř mě takový pocit nenaplnění. Pocit, že nejsem tam, kde bych měla být.
Nesedl jsi mi.
Moje srdce je jinde.
Myslím, že to už nějakou dobu tušíš.
Cítím, že ty a já, že to nefunguje ani pro jednoho z nás.
Nějak jsme se sobě na té dlouhé cestě ztratili.
Chci víc a ty mi to nedáváš.
A neboj se, neviním tebe. To já jsem na vině.
Měla jsem o tobě více přemýšlet. O nás. O sobě.
Měla jsem ti věnovat více času.
Dlouho jsem ale tápala. Byla jsem ztracená.
Ztracená v tobě.
Ve vlastních emocích.
Ve své minulosti.
Byla jsem ztracená a nehleděla jsem na to, co mi říkáš. Na to, co mi naznačuješ.
Taky nejsi spokojený. Cítím to.
Nejsi spokojený se mnou. S tím, v jaké situaci tě držím.
Dlouho jsem to přehlížela, ale už jsem to dokázala přijmout.
Emoce ustoupily a já tě snad poprvé uviděla čistě.
Bez jakéhokoliv zabarvení. Bez těch růžových brýlí, co jsem měla hlavně na začátku. A které pak vystřídaly ty s tmavě zabarvenými skly. Ty jsem nosila v období, kdy mě ovládal můj smutek.
Byl tak velký, že zastínil i tebe.
Vypadalo to, že jsi to se mnou vzdal.
Ale mýlila jsem se. Teď už to vím.
Snažil ses.
Držel jsi mě, našeptával jsi mi, že mě miluješ. Že jsem důležitá a že to zvládnu.
Ale já tě neslyšela.
Tak moc jsem byla uzavřená sama v sobě.
Vše kolem mě ustupovalo do pozadí a já okolo sebe stavěla vysokou a pevnou zeď, od níž se tvůj jemný hlas odrážel a ztrácel se kdesi v dáli.
Byls tu pro mě a čekal jsi, až si tu změnu zvolím sama. Až si zvolím tebe.
Děkuji ti za tvou trpělivost. Za to, že jsi tu pro mě byl a nevzdal jsi to se mnou. A to ani v období, kdy jsem k tobě nebyla tak úplně fér.
Hlavně kvůli tomu mě mrzí, že ti teď musím říct, že jsem na správné cestě. Na cestě, kde budu šťastnější.
Na cestě, do které ty bohužel nepatříš.
Má změna totiž vedla k uvědomění, že pro mě nejsi ten pravý. Že s tebou šťastná nikdy nebudu.
Potřebuji změnu.
Velkou.
Potřebuji tě nechat jít.
Chtěla jsem ti, můj živote, za vše poděkovat.
I když jsi nebyl tím nejlepším, snažil ses.
Vlastně jsi mi jen vycházel vstříc.
Teď už vím, můj drahý živote, co od tebe chci. Teď už vím, kým chci být a také vím, kde to najít.
Nezlob se tedy, ale musím odejít.
Musím opustit tvé staré já, abych mohla přivítat to nové, šťastnější a naplněnější.
Byl jsi dobrým přítelem.
Tvé nové já by však mohlo být mým životním partnerem.
S láskou
tvůj tvůrce.
včera jsem o tobě zase přemýšlela.
Udělal jsi pro mě opravdu hodně, ale pořád je uvnitř mě takový pocit nenaplnění. Pocit, že nejsem tam, kde bych měla být.
Nesedl jsi mi.
Moje srdce je jinde.
Myslím, že to už nějakou dobu tušíš.
Cítím, že ty a já, že to nefunguje ani pro jednoho z nás.
Nějak jsme se sobě na té dlouhé cestě ztratili.
Chci víc a ty mi to nedáváš.
A neboj se, neviním tebe. To já jsem na vině.
Měla jsem o tobě více přemýšlet. O nás. O sobě.
Měla jsem ti věnovat více času.
Dlouho jsem ale tápala. Byla jsem ztracená.
Ztracená v tobě.
Ve vlastních emocích.
Ve své minulosti.
Byla jsem ztracená a nehleděla jsem na to, co mi říkáš. Na to, co mi naznačuješ.
Taky nejsi spokojený. Cítím to.
Nejsi spokojený se mnou. S tím, v jaké situaci tě držím.
Dlouho jsem to přehlížela, ale už jsem to dokázala přijmout.
Emoce ustoupily a já tě snad poprvé uviděla čistě.
Bez jakéhokoliv zabarvení. Bez těch růžových brýlí, co jsem měla hlavně na začátku. A které pak vystřídaly ty s tmavě zabarvenými skly. Ty jsem nosila v období, kdy mě ovládal můj smutek.
Byl tak velký, že zastínil i tebe.
Vypadalo to, že jsi to se mnou vzdal.
Ale mýlila jsem se. Teď už to vím.
Snažil ses.
Držel jsi mě, našeptával jsi mi, že mě miluješ. Že jsem důležitá a že to zvládnu.
Ale já tě neslyšela.
Tak moc jsem byla uzavřená sama v sobě.
Vše kolem mě ustupovalo do pozadí a já okolo sebe stavěla vysokou a pevnou zeď, od níž se tvůj jemný hlas odrážel a ztrácel se kdesi v dáli.
Byls tu pro mě a čekal jsi, až si tu změnu zvolím sama. Až si zvolím tebe.
Děkuji ti za tvou trpělivost. Za to, že jsi tu pro mě byl a nevzdal jsi to se mnou. A to ani v období, kdy jsem k tobě nebyla tak úplně fér.
Hlavně kvůli tomu mě mrzí, že ti teď musím říct, že jsem na správné cestě. Na cestě, kde budu šťastnější.
Na cestě, do které ty bohužel nepatříš.
Má změna totiž vedla k uvědomění, že pro mě nejsi ten pravý. Že s tebou šťastná nikdy nebudu.
Potřebuji změnu.
Velkou.
Potřebuji tě nechat jít.
Chtěla jsem ti, můj živote, za vše poděkovat.
I když jsi nebyl tím nejlepším, snažil ses.
Vlastně jsi mi jen vycházel vstříc.
Teď už vím, můj drahý živote, co od tebe chci. Teď už vím, kým chci být a také vím, kde to najít.
Nezlob se tedy, ale musím odejít.
Musím opustit tvé staré já, abych mohla přivítat to nové, šťastnější a naplněnější.
Byl jsi dobrým přítelem.
Tvé nové já by však mohlo být mým životním partnerem.
S láskou
tvůj tvůrce.
15.10.2021 - 12:38človiček: Je to přesně tak. Neustálí vývoj, poznávání, o(d)pouštění a nalézaní nového.
Děkuji.
Děkuji.
12.10.2021 - 13:58Každý ráno se může místo Nás vzbudit někdo nový, jiný. Občas se mi to stalo a bylo to vždy fajn, když ta duše nechala mé boty u postele a šla hledat bosa novou cestu. Hodně štěstí....Život je cesta, nikoli cíl.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Drahý můj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : V lásce a s důvěrou
Předchozí dílo autora : Tajemství
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Noira [16], Mins [16], TualKraplak [15], jannulka8 [14], Hellhor [13], Oxfethriel [13], Lisbeth S. [13], silver_fox [12], Tereza Vlašánková [10]» řekli o sobě
Singularis řekla o BorůvkaB :Inteligentní a zajímavá autorka. Škoda, že píše hlavně básně. I když někdy nedomyslí všechny souvislosti, její próza má hlavu a patu a dobře se čte. Z jejích zápisků doporučuji "Černá a černobílá".
