okna

čtyři stěny, jedna barvy mezi krví,
tou slanou marmeládou, a borovicovým dřevem
zrcadlo co mi každé ráno
(to zrcadlo vysázené mozaikou)
co mi každé ráno připomene

čtyři stěny a občas balkon a na plicích otěže
do kulata zabalených pozůstatků mé celistvosti
má spiritus agens má dům v mariánském údolí
chci se tam jít koupat
a doufat
že přestane mít dům a půjde taky
ale voda je ještě studená a on má doma ženu
a taky ty čtyři stěny, jedna barvy mezi hustou krví,
tou slanou marmeládou
a to zatracený zrcadlo v mozaice
co tu nechali jan a jana, jejich děti

mám pocit, že svoje děti mám neustále v sobě
žádné naštěstí nepřichází
když teď píšu, neohlížím se zpět
balkon, vnitroblok
dětské povyky se odráží
prvně od zdí na jihu, potom na východě
pak doletí k nám
na ten balkon
do toho popelníku plného do kulata zabalených
pozůstatků mé celistvosti

dny se teď skládají z pečlivě sestříhaných
černobílých filmů
a kýčovitých novinových odstavců

za brýlemi se mi usazují jeden den za druhým
a já je nedokážu rozeznat
přicházím na to že všechno se děje zaráz
lineárnost jsme si vymysleli

let sýkor nad garážemi mi přijde nepochopitelný
jak
létají
jak
je to možné

mám na stěnách hlavy zevnitř takový nepříjemný pocit