Operní

Opona
světla
převládající přítmí

šum dlouhé večerní
na sametu prosezených sedaček

již dlouho od třetího zvonění
klapot podpatků na prknech
krok rázný - netřeba děkovaček

nádech a výdech
plný očekávání
vyčkávám na první tón
skřípání šponovaných smyčců
vyrušil baryton

bolestně vypráví
o kraji beze snu
o dívce v paláci
znova se nadechnu

horká krev v žilách
hřeje mi tváře
i já toužím polapit
Turandot
před zrakem císaře

árie line se od mollu k duru
z Pierota stává se
hrdina záporu

těžko se vzdát morálního boje
v árii vyřčené
zcela bez závoje
světla co skrylo by nekalý úmysl
unésti Turandot
císař by nehlesl

lákavá touha po cestě Orientem
jímá mne v sedačce
oslněný světlem
světlometů ukrutných
co berou mi slova
chytám se stébla
a hřeje mne svoboda

zazní však Vincero
přeci jen zvítězím
duši se nechtělo
své srdce přesvědčím

opona
světla
převládající přítmí

v sále sám zbyl jsem
zdá se že živ
dávám své pocity
publiku na odiv

byť možná marnost
bylo by litovat
vzpomínka unikne
začnu tak kvitovat

že bylo by zvláštní
opustit svou roli
a vzdát se tak boje
ve kterém zápolím

opona
světla
převládající přítmí
v sále až na mne všichni již ztichli