Kde jsi

Proč tě nedokážu najít?
Ty démone, ty zatracená
neuchopitelná věci
skrytá kdesi v nepolapitelném
tichu hor?

Příjdu zítra,
hledat tě, tvou vůni
v neznámých květech,
hledat tvůj smysl
mezi těmi nejnádhernějšími
ňadry jaké znám.

Někdy si představuji,
že se jen vznášíš
vysoko nad mořskými vlnami,
jindy že se snášíš
v žalostně bílé vločce
na citlivou pokožku rozechvělé země...

v děsivé
v děsivé rychlosti
řítí se dnešní Shakespearové
po magnetických pásech
zabetonovaných do dálnic
do vražedné náruče zítřejších muk

zatím co mé můzy – otrokyně
moknou vprostřed skal,
mezi stoletými duby
s limonádou v ruce
a neví kudy kam.

Jdu,
ruce v kapsách
jdu prázdnou,
pustoprázdnou silnicí
a noc vlastních běsů
se sápe na můj stín.