Úpění z inkubátoru

matičko zlatá,
co jsem ti provedla,
žes do tak krutého světa
své dítě jsi přivedla,

do říše šrámů,
slziček, bolestí,
do království neštěstí
jenž vžírá se do kostí,

nesmíme život brát,
či se vlastního vzdát,
tak s jakou pýchou se
nezdráháš mně jeden dát?

nebýval dar života
výsadou pána
pro Evu, Krista
a pro Adama?

kdo však našim tělům
života vdechl?
z mízy našich těl
splynulých se zžehl,

kdo kdy slyšel
Boha říci ´milujte se´,
kdo kdy ho zřel
psáti ´množte se´?

že žití je darem,
kde víra ta pramení,
co když Satan zde
množí své království trpění?