|
Rouhačský antinatalismus.
 04.06.2021 3 825(10) 0 |
matičko zlatá,
co jsem ti provedla,
žes do tak krutého světa
své dítě jsi přivedla,
do říše šrámů,
slziček, bolestí,
do království neštěstí
jenž vžírá se do kostí,
nesmíme život brát,
či se vlastního vzdát,
tak s jakou pýchou se
nezdráháš mně jeden dát?
nebýval dar života
výsadou pána
pro Evu, Krista
a pro Adama?
kdo však našim tělům
života vdechl?
z mízy našich těl
splynulých se zžehl,
kdo kdy slyšel
Boha říci ´milujte se´,
kdo kdy ho zřel
psáti ´množte se´?
že žití je darem,
kde víra ta pramení,
co když Satan zde
množí své království trpění?
co jsem ti provedla,
žes do tak krutého světa
své dítě jsi přivedla,
do říše šrámů,
slziček, bolestí,
do království neštěstí
jenž vžírá se do kostí,
nesmíme život brát,
či se vlastního vzdát,
tak s jakou pýchou se
nezdráháš mně jeden dát?
nebýval dar života
výsadou pána
pro Evu, Krista
a pro Adama?
kdo však našim tělům
života vdechl?
z mízy našich těl
splynulých se zžehl,
kdo kdy slyšel
Boha říci ´milujte se´,
kdo kdy ho zřel
psáti ´množte se´?
že žití je darem,
kde víra ta pramení,
co když Satan zde
množí své království trpění?
07.06.2021 - 19:01
Úpění z inkubátoru : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Tichá noc
Předchozí dílo autora : Ples
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Raphael [18], LucasBun [15], Rico11 [14], incompris [14], taron [14], Akaren [13], jaroslav [12], Olivka [11], markky [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
