|
Inspirováno čímsi, co jsem četl...
|
Noc byla hluboká,
já propadl se do ní,
spal, jak jen mrtvý zná,
teď jitro světlo roní,
protřu si oči své
a osahám si den,
jenž z té tmy nezměrné
se vyklubal a jen
co touhu posnídám
a z víček spláchnu sen,
jen tebe, lásko, mám,
navěky v srdci svém.
Čtyřlístkem pro štěstí,
vánkem, co z nebe slét
chci být a z pelesti
plánuji dobýt svět...
já propadl se do ní,
spal, jak jen mrtvý zná,
teď jitro světlo roní,
protřu si oči své
a osahám si den,
jenž z té tmy nezměrné
se vyklubal a jen
co touhu posnídám
a z víček spláchnu sen,
jen tebe, lásko, mám,
navěky v srdci svém.
Čtyřlístkem pro štěstí,
vánkem, co z nebe slét
chci být a z pelesti
plánuji dobýt svět...
03.06.2021 07:17
Psavec: Díky, Milane! Vznikla brzy ráno, když jsem se probudil a od tří už nezabral. Tak jsem trochu četl a najednou přišla inspirace. Odráží i vlastní zkušenost, kdy jsem najednou místo ponocování usnul nezvykle brzy a fakt se doslova propadl do hlubokého spánku...:-)
02.06.2021 13:19
Díky! Tahle je nová...A mám v záloze třeba ještě jednu, co jsem dal na libres do soutěže. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.