přidáno 12.04.2021
hodnoceno 0
čteno 45(7)
posláno 0
Byl to den jako jiný ale přesto zásadně odlišný.Znáte to když se nudíte a nikdo nemá čas tak co vás napadne ,žít v lidském světě má spousty výhod, třeba seznamka na fb.. Tak jsem napsala a čekala a tak se to stalo napsal někdo kdo mi má změnit život ale já ani ona o tom ještě neví.. Nevypadalo to moc nadějně ale moje vlčí stránka vycítila že ji nechce nechat jít.. Ze dnů se stal měsíc a psali jsme si víc a víc s tou mi tak fascinujíce tajemnou osobou.. Už přes ty písmena v chatu jsem si kňučela pod čenichem blahem a radostí a to jsem ji ani neviděla osobně což mělo přijít o pár dní dál.. Pár dní v lese ve vlčí srsti abych setřásla strach a obavy, vítr mi vál do srsti a já z vůně sněhu a lesa okolo získávala sebevědomí i když se mi tlapy podlamovali pod tíhou mých obav z toho co nastane...
Pak přišlo to ráno, vzala jsem si nějaký normální oblečení a vyrazila jsem v autobuse jsem se modlila ke všem ke komu se dá ať se oblečení neroztrhá pod napnutím mých svalů, ať nervozitou nekňučím ,z obavami z hrdla vydám podlouhlé zavřčení podobné vzdechu... ,,Mezi lidmi se musíš krotit,, řeknu si.. A kouknu po lidech kolem sebe s touhou se dostat do své podoby a prostě se projít ladně po lese .. Vystoupím a zvednu hlavu k závětření a znova si jen tak pro sebe zavrčím pod čenichem ,,to zvládneš,, hrdě jdu mezi lidmi sebevědomá beze strachu ale jen na vteřinku pak mě houf lidí opustí a já ji spatřím jak jde ke mně????nohy no spíše už tlamy se mi stáhnou do podivné grymasy a jak jdu tak se mi podlamují nohy, v hrudi cítím něco jako silné teplo a srdce mi buší jako po maratonu, v hlavě mám 100000 pocitů ale krásných a šílených je to nepopsatelné... Pod oblečením se mi z nadšení zježí srst a projede mnou mráz..,,JE TO ONA! ,, Být ve svém těle vrtím ocasem a klesám před ní, kdyby jste jí viděli..
Její schopnost byla úžasná.. Lidi ji vidí jako člověka - krátké červeně obarvené vlasy, oči ve kterých se nedá číst zdají ss modré nebo šedé? Nemám tušení, černá bunda, černé kalhoty dokonale sladěné vše na ní..

Ale jaká je doopravdy, je úžasná...
Rudé vlasy stejné jako lidské, oči šedé když se přiblížila ke mně zmodrali, do spodních rtů jí zasahuje kousek špičáků které jí dělají důlky (ohh jak roztomilé vzdechnu si),na rukou místo nehtů má krásné ostré drápy , oblečení stejné ale, ahh ale.. Ulice byla malá na to aby roztáhla své nádherné temné křídla podobné dračím sklopené k jejím zádům (tak moc si přeji je vidět v plné kráse) ...

Konec zamyšlení stojíme naproti sobě, je nervóznější než jsem já šílené ..Vyleze ze mně jen chabé Ahoj stejně tak z ní nevím co říct nemám slov..Natáhne ruku a dá mi železnou růži, z rozklepanou rukou ji vezmu a do těla se mi rozleje pocit tepla ale i nebezpečí a touhy.. Vyzveme se k chůzi.. Nadchází trapné mlčení.. Pak se rozhodnu něco říct,, zapálila bych si, půjdu si někde koupit cigarety,, ona mi odpoví,,nemusíš tady máš jsou tam cigarety a nějaký mňamky,, kouknu na to a mám chuť po ní skočit a dát ji pusu v hlavě si říkám,, nidko mi nidky tohle nedal,, potají si zavrtím ocasem a přejedu si jazykem po tesácích které mám i v lidské podobě zostřené...

Jdou hodiny a my s nimi.. Prvotní strach opadl bavíme se zcela bez problémů o životě zážitcích a zjišťujeme něco o sobě..
Rozhodneme se zajít do obchodu, jdeme tam a vybíráme si co si dáme, ta blízkost ve mně probouzí mě, ,,musím se ovládat tu touhu,,.. Kvůli jednomu člověk se postavím za ní, koukám na zad jejích křídel je to úžasné, nádherné a tak tajemné, ,,chci se jí dotknout,, jdeme dál nakoupeno hotovo.. Jdeme na to nejlepší místo v Opavě kam se dá jít.. Sedne si a protáhne si křídla v tom ,,už nemůžu musím blíž,, dotknu se jejích nohou a projede mnou obrovská touha ale i strach kouknu na ní a rychle se odtáhnu při tom si neohrabaně rozliju pivo, usměje se mi a prohlásí že jsem pako.. Usměju se nazpátek a sleduju jí s šíleným obdivem a aaaahhh...
No jdeme dál procházíme Opavou další hodiny a hodiny si povídáme směje se a je nám krásně , do toho pozoruji její rysy a tak nějak cítím že ona cítí i mé, cítí že nejsem člověk že jsem vlčice vidí mou přirozenost..

Máme jít k její dobré kamarádce Dagy.. Říkám dobře i když se znova zježím strachem.. ,,Tak jdeme,, řekne.. Jdeme!

Dorazili jsme,jsem unešená krásným bytem a nervozně všechny pozdravím dle slušnosti, sedneme si ke stolu a povídáme si, atmosféra je uvolněná a příjemná a pak.. DOTKNE SE MĚ, nevím co dělat!!! Vnitřní panika vlk a člověk se ve mně příčí je to šílené po chvíli se zklidním.. Přijde návrh ,,nechcete tu spát? Uděláme si pěkný večer,, obě souhlasíme... Ještě chvíli jsme si povídali a pak jsme šli vyvenčit pejska.

Vyšli jsme ven, už před dveřmi v šeru jsem viděla její nataženou ruku drápy se ji leskli o bílý sníh, se strachem jsem ji dala ruku a všechno opadlo. . Bylo to úžasná ale pořád nás něco dělilo.. Náš malý přítel to zřejmě vycítil...
Svázal naše těla k sobě a bylo to najednou tak přirozené, tak pomalé a zároveň rychlé..
Pohled do očí hluboké krásné šedo černé oči a její rty se dotkli mých.. Nádhera, ten pocit volnosti konečně, ten pocit stvrzení to vše bylo v jednom polibku..
A bylo to už jsme byli kompletní, uvolněné a vše bylo od té doby tak snadné..
Šli jsme dál už stvrzené jako pár...
Začalo sněžit, do hodinky jsme byli zpátky v bytě a začali jsme se bavit a pít.. Až k ránu jsme skončili, všichni šli spát jen my 2.ne..poslouchali jsme dál písničky a bylo nám fajn..
Po 1.nepřijemném telefonátu při kterém mi drápy a tesáky skoro vyjely i normálně bylo vše jak má být, šli jsme na postel, objímali se a nakonec šli i spinkat, bylo to nejlepší spinkaní v mém životě má srst hřála jí a ona mě objala svými křídly ,,dokonalé,, řekla jsem si a v hlavě mi proběhlo ,,MILUJI TĚ, Batsy,,

Ráno jsem se probudila, rozhlížím se a ,, wau nebyl to sen,, je tady.. Dáme si ránní kafe a pokračujeme s pohodou která panovala už včera, pusinky už si dáváme normálně je to už přirozená věc .. Čeká nás jiný problém.

Touha s námi cloumá sem a tam, touha po tom být v sobě je obrovská až nesnesitelné.. Bráníme se hodiny, odsedáváme si od sebe, snažíme se na sebe nesahat, komunikujeme k tom ale něco nás k sobě táhne.. Podlehneme ? Ne tak úplně..
Jdeme nahoru do dětského pokoje?! Nechávám se ovládat svou Batsy hodí mě avšak s jemností na postel, vlese tam taky, v divoké vášni (dá li se to tak nazvat) si sundáme trička a kalhoty.. Cítím svůj zrychlený dech, svou touhu po ní, jak se mi tlapy derou k ní a tesáky jí jemně přejiždím po krku a tvrději drápy po zádech.. Vypadá to jako neskutečná rvačka když se přehazujeme sem a tam jako zrůdy.. Jen bojujeme s nadřazeností .. Čeká mě úžasný pohled ????????
-vzpřímí se nademne, její tělo mě úplně paralyzuje, její ruce drží ty mé nahoře kouká na mě a její pohled mi proniká až do duše, křídly nás obklopí a způsobí něco jako malé zatmění, usměje se a ukáže tesáky, nahne se a začíná znova změť polibků a přehazování..

Nějakým zázrakem se uklidníme, jdeme zpátky dolů jako by se nic nestalo, házíme si pohledy.. ,, je to strašně roztomilé jak se chováme jako malý štěňata,, myslím si tiše a pak to i řeknu, souhlasí..
Ještě si pár hodin povídáme a pak je čas odjet, jdeme spolu zasněženou ulicí nebo spíš břečkou?! Batsy začíná být smutná cítím to a ptám se co se děje?
,, Budeš mi chybět víš,,
,, vážně?,,
,, ano, však to poznáš,,
Usměju se a odseknu,, nemyslím si, vždyť se uvidíme přiští týden,,
Jdeme dál a povídáme si o včerejšku a dnešku.. Dojdeme do garáží kde mě čeká odvoz, otočím se a dáme si poslední polibek před odchodem... Rozloučíme se obětím a pak se jen otočím a vidím jen kus křídel jak mizí za stěnou..
Jak jedeme tmou tak nad vším přemýšlím, uši sklopené do zadu a oči jako bych se moje přirozenost snad chtěla červenat nebo co?! A pak mi v hlavě projede první-miluji jí a už o ní nikdy nechci přijít ????????????
Večer si píšeme a dochází mi že mi doopravdy chybí a že měla pravdu.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nadpřirozená láska : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla
»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Audrey Diamond
» narozeniny
Kakuzu [9], targumures [12], Martin Dvořák [11], Minela [11], Eshak [10], Lahváč [7], Filip [3]
» řekli o sobě
Boleslava řekla o Sokolička :
Moc fajn holka, krásný básničky i povídky - to je ideální kombinace! A nemáme společné jenom ty sportovce...přihlásily jsme se přece na Psance ve stejný den (to bude znamení...)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku