RD
přidáno 28.03.2021
hodnoceno 2
čteno 927(4)
posláno 0
Vznosná myšlenka v rukou pokrytce.
V kostce uvězněn zalit hněvem budoucím.
Fanatik smýkán ubodán svou pravdou, lží
natolik řvoucí. Zaníceně odsouzen sám sebou.
Proč je svět upoután na posteli, zmírá v bolestech.

Poklesek bohů jež vytvořily tuto realitu.
Cesta pokrytá těly, nepromluví nikdy již.
Nač kříž, symbol pohádek pro dospělé.
Vstávej a řinči okovy, v nichž jsi uvězněn.
Noc odsouzena, stane se náhle dnem.

Slunce svítí, usmívá se, nebo jenom šklebí.
Samé jedy v ústech cítím, slyším hřeby jak
mé tělo plní se. Svou misi splní, obklopen zradou
ve vlastní krvi. V hlavě hravě si tam hraje. Nač,
na zničení svého těla. Sebedestruktivní hra o
to kdo, první ocitne se v truhle zapomnění.
Už prý žádné snění, jen poslední nádech, urputný.
Uzamčen, odevzdán, rozklížen, pozdvižen, prý do
jiné sféry. Prý je to psané, černé na bílém.
přidáno 29.03.2021 - 11:12
vanovaso: Jsem rád že se ti líbila, děkuji. Po přečtení spalte, ne to byl pokus o vtip. Po přečtení musí báseň vyzařovat atmosféru. Tak píšu své básně, ne přímo s tím úmyslem, spíše podvědomě. Je to paradoxní atmosféru vytvářejí slova ale primárně my jde o pocit, jaký z nich cítím. Ne vždy se to povede a báseň i když lyrická nemůže být, generátorem náhodných slov.
přidáno 28.03.2021 - 23:24
Musím říct , že jsem si ji několikrát přečetla nahlas, a jako celek je úplně fantastická :
Fanatik smýkán ubodán svou pravdou ...
Už prý žádné snění, jen poslední nádech, urputný.
Uzamčen, odevzdán, rozklížen, pozdvižen, prý do
jiné sféry... - super !

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
POKEC : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : MOŘE
Předchozí dílo autora : SLIMÁK

» narozeniny
Capik [16], ludvig lerian [15], smarstin [14], Kaliban [9], magdalena [6]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming