Tak zbyly mi zase jen polibky
Nestydaté, co ničí noční světlo,
Sudba prázdné kolíbky
A dračí chřtán, co žere lidské teplo.
Jenže je nemožné dostat se
Z vojny do prašných bílých peřin,
Tak nedostižné setkat se,
Když chlad tiká do našich vteřin.
A možná, že nás zachránila,
Ta hrůza našich mladých let,
Co city zcela pohltila
A dala křídla pro úlet.
Nestydaté, co ničí noční světlo,
Sudba prázdné kolíbky
A dračí chřtán, co žere lidské teplo.
Jenže je nemožné dostat se
Z vojny do prašných bílých peřin,
Tak nedostižné setkat se,
Když chlad tiká do našich vteřin.
A možná, že nás zachránila,
Ta hrůza našich mladých let,
Co city zcela pohltila
A dala křídla pro úlet.
25.02.2021 21:32
Ta třetí sloka je prostě boží! První dvě se (na mě) rytmicky celkem dost perou a ani rýmy nejsou z nejrafinovanějších, ale ta poslední mi bohatě stačí jako samostatná báseň. Už dlouho jsem nečetl tak pěkné čtyřverší :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.