Tak každičký trn obalil mráz
Do bezpečné baňky skla.
Dej pozor, aby nepraskla.
Nezboř tu křehkou hráz.
Roste někde v hloubce duší,
Ten zamrzlý keřík růží,
Co taje, když se dálky úží,
By vydal květ. Trny sytil tuší.
Ale ještě padá sníh, co všechno schová
A zadrží novou dobu,
Snad dá nám vděk za chudobu,
Jen chvíli zdrží ta poupata snová.
Do bezpečné baňky skla.
Dej pozor, aby nepraskla.
Nezboř tu křehkou hráz.
Roste někde v hloubce duší,
Ten zamrzlý keřík růží,
Co taje, když se dálky úží,
By vydal květ. Trny sytil tuší.
Ale ještě padá sníh, co všechno schová
A zadrží novou dobu,
Snad dá nám vděk za chudobu,
Jen chvíli zdrží ta poupata snová.
13.02.2021 20:37
To jsem ráda. Díky za zajímavý nápad. Už jsem nad volným veršem párkrát přemýšlela, ale nikdy moc nevím, jak ho uchopit, skládat, začít...
12.02.2021 21:37
Máš cit pro slova a obrazy. Moc hezky se to čte, jen sem tam zaškobrtnu. Co zkusit někdy volný verš? Mohl by ti sedět. Jsem rád, že jsem si ji přečetl. Ten úvodní obrázek s trnem a baňkou skla je prostě kouzelnej :)
09.02.2021 01:28
Inspirující - díky tvé fantazii, jsem si dokázala představit. Stručné, jasné, krásné...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.