přidáno 13.01.2021
hodnoceno 7
čteno 525(11)
posláno 0
Pravá poezie vychází ze srdce,
nutí nás se zastavit,
a vychutnat její verše, hluboce.

Se zasněným pohledem do dáli,
k zamyšlení vybízí,
abychom v něco lepšího dozráli.

Jednotlivé verše přečíst a procítit,
po řádcích klouzat,
nechat je uvnitř svým životem žít.

Něhou se nazývá ten zvláštní pocit,
jež srdce rozezní,
a do fantazie se noříš a chceš snít.

Když všechno v tobě se probouzí,
a ty cítíš tady a teď,
to něha zvaná poezie právě kouzlí.

Poezie života, jak ji očima vidíme,
je všude kolem nás,
škoda však, že tu krásu nevnímáme.
přidáno 27.01.2021 - 07:34
Ano je natom cosi kouzelného
Slova přiběhnou a chtěji si hrát
Stale nové a nove hry.
Někdy az oči rozpláčou sty se otevřou jak vejíř smíche.
Mnohym jsme za blazna.
A z dikem jde psát.
Moc pěkné
přidáno 13.01.2021 - 23:37
oslov radek: Děkuju za slova milá.
přidáno 13.01.2021 - 23:37
Psavec: Děkuju za pochvalu, blahem se tetelím :o)
přidáno 13.01.2021 - 23:34
Miňko: Takové od srdce :o)
přidáno 13.01.2021 - 15:04
Po prvním přečtení libí
přidáno 13.01.2021 - 14:53
Moc hezká.
přidáno 13.01.2021 - 14:46
Pěkné vyznání...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Něha zvaná poezie : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Spravit si náladu
Předchozí dílo autora : Přetočený režim

» narozeniny
jeny111 [14], Sarus [12]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming