Střípek z věčného proudu mysli

Jen pár melodií beze jmen
a slůvka čas, nikdy, snad…
Tak jako vždycky stojím sama
a vím, že měl jsi se proč bát
Jako kámen co se valí nezastavíš,
tak stejně srdce moje bude těžko stálý,
ty to dobře víš.
Jen blázni věří snům
a já jsem blázen realista.
Minuta za minutou, dny zlehka klušou…
Jak si mám být jistá?
Zab mě a nebo já budu tou,
která zvedne dýku nebo nůž.
Lásko, živote, srdce -
netrap mě už!